Jon Lord – hardrocková persóna na vážné notě.

Dnes se dožívá úctyhodných 69 let jedna z nejdůležitějších postav počátku 70-tých let minulého století, která jako součást skupiny Deep Purple byla u spoluvytváření hudebního stylu zvaného Hard Rock. Tímto oslavencem je hudební skladatel, pianista a hráč na hammondky, Jon Douglas Lord.

Už jako pětiletý se začal učit hrát na klavír a od útlého dětství byl ovlivněn především dílem Johana Sebastiana Bacha. Jeho hudební vkus na druhou stranu utvářeli američtí bluesoví varhaníci jako Jimi Smith, Jimmy McGriffa nebo Jack McDuff. V roce 1959 se Jon Lord přestěhoval do Londýna, kde na Central School of Speech and Drama začal studovat herectví. Objevil se pak v několika televizních seriálech, kde hrál především „křoví“. Zároveň ale hrál příležitostně jako varhaník a pianista v londýnských klubech. V roce 1960 začal hrát s jazzovou kapelou Bill Ashton Combo. První větší úspěchy ale přišly až s kapelou The Artwoods (v kapele zpíval Arthur Wood – bratr Rona Wooda z Rolling Stones). Se skupinou  nahrál v roce 1967 i singl Brother Can You Spare A Dime. V polovině roku 1967 se skupina rozpadá.

To se už ale začíná psát historie jedné z největších rockových veličin. Historie skupiny Deep Purple. Na začátku byli pánové Tony Edwards a John Coletta, kteří chtěli investovat peníze do nějaké nové začínající skupiny. A tak si dali inzerát do Melody Maker, že hledají muzikanty pro nově vznikající skupinu. Na první zkoušku dorazili Chris Curtis, Jon Lord, Ritchie Blackmore, Boby Woodman a Dave Curtis. Kapela si dá název Roundabout. Po měsíci však skupina v této sestavě končí. Bratři Curtisové a Woodman odchází a zbylá dvojce se poohlíží po nových spoluhráčích. Za bicí usedá Ian Paice. Mikrofonu se chopí Skot Rod Evans a baskytary Nick Simper. Kapela se přejmenovává na zvučnější Deep Purple. Veřejný debut má skupina 20. dubna 1968 v dánském Tastrupe.

V květnu 1968 nahrávají Deep Purple své první albu. Dostává název Shades Of Deep Purple. Další dvě alba vychází o rok později. Jsou jimi desky The Book of Taliesyn a Deep Purple. Na těchto albech se skupina prezentuje mnoha covery jak Help! (hodně raritní nahrávka) od Beatles a Hey Joe od Billy Robertse, kterou proslavil hlavně Jimi Hendrix. Jsou zde ale i vlastní skladby jako Wring That Neck, která se původně jmenovala Hard Road. Pod tímto názvem vyšla v USA na již zmiňovaném albu The Book of Taliesyn v prosinci 1968.

V polovině roku 1969 dochází v řadách Deep Purple k velikému personálnímu třesku. Blackmore je čím dál více nespokojen s pěveckým projevem Evense a tak za něj hledá náhradu. S odcházejícím zpěvákem opouští skupinu i basák. Blackmore si jako náhradu vyhlídl mladého talentovaného Terryho Reida, který rok předtím odmítl nabídku do nově se utvářející jiné hardrockové legendy Led Zeppelin. Terry odmítá, protože je vázán smlouvou se svým producentem Mickie Mostem. A tak dostanou osiřelí Párpli typ na jistého Iana Gillana ze skupiny Episode Six. Gillan lano přijme a od své mateřské kapely přetáhne i basáka Rogera Glovera.

A právě v této době vzniká nejslavnější sestava Deep Purple.

Mezitím klávesista Jon Lord rozvíjí svůj široký hudební talent a ambice i na další frontě. Jeho byt je doslova poset popsanými archy notového papíru a rodí se tu svérázný opus, spojení klasického symfonického orchestru s rockovou kapelou, který v lednu 1970 (v USA prosinec 1969) spatří světlo světa pod názvem Concerto for Group and Orchestra. Na tomto albu se objeví i klasika Child In Time, která vyjde v témže roce v červnu na jednom z nejzásadnějších alb celé rockové historie, na albu In Rock. Tento měsíc je to již 40 let od vydání této učebnice Hard rocku. Album obsahuje mimojiné takové pecky jako otvírák Speed King, již zmiňovanou desetiminutovou Child In Time nebo geniálním riffem vyzdobenou Into The Fire.

Úspěch skupiny Deep Purple je nepopsatelný. Hlavně v USA jsou všechny alba skupiny „zlaté“ a „platinové“. A Párpli dobývají i Evropu, která jim doposud nebyla až tak spřízněna. V roce 1971 vychází album Fireball, na kterém se objevují skladby jako No, no, no , Fireball nebo Demon´s Eye. Na americké verzi desky vychází i skladba Strange Kind of Woman, která se stala hitem. V roce 1972 vychází album Machine Head, na kterém se objevily pecky jako Highway Star, Lazy, Pictures of Home a hardrocková hymna Smoke On The Water. Skladba When A Blind Man Cries se už na album nevešla, ale objevila se jako B-sides singlu Never Before.

Na začátku roku 1973 vychází album Who Do We Thing We Are, které otvírá hit Woman from Tokyo.

Deep Purple jsou na vrcholu slávy, i když vnitřní tření v kapela se stále stupňuje. A to hlavně mezi Blackmorem a Gillanem. Proto v roce 1973 opouští Párply Gillan a s ním i Glover. Nahrazují je David Coverdale a Glenn Hughes.

Jon Lord se ale v poklidu věnuje svým projektům. V roce 1972 vydává svůj sólový debut Gemini Suite, na kterém si zazpívali Tony Ashton a Yvonne Ellimann.

V roce 1974 vydává Jon Lord album Windows a v roce 1976 album Sarabande.

V nově utvořené sestavě pokračují i Párpli. Vydají další zásadní alba, a to Burn (1974), Strombringer (1974), na kterém je i mega hit Soldier Of Fortune a Come Taste The Band (1975). Zde už ale nehraje na kytaru Ritchie Blackmore, ale Američan Tommy Bolin. Jenže dny Deep Purple už jsou sečteny a v březnu 1976 zahrají Deep Purple poslední koncert v Liverpoolu.

Jon Lord ale dále pokračuje i v rockových vodách. Se svým švagrem Ianem Paicem a starým známým Tonym Ashtonem zakládá band Paice, Asthon & Lord. V roce 1977 vydají album Malice In Wonderland. Na albu je i skladba Ghost Story. Na kytaru zde hraje neméně slavný kytarista Bernie Marsden, který hrál taky v UFO, Alasce nebo ve Whitesnake.

V roce 1978 odchází Jon Lord právě do Whitesnake, kde se potká se starými známými Marsdenem, Paicem a Coverdalem. Zde vydrží až do comebacku Deep Purple v roce 1984. S Whitesnake se podílel na pěti řadových albech a dvou live nahrávkách. Na albu Come an´ Get It (1981) se představil např. ve skladbě Would I Lie to You. Spoluautorky se podílel na skladbě Wine Women And Song.

V dubnu 1984 to znovu rozjíždějí Deep Purple v klasické sestavě. Vydávají album Perfect Strangers. Rozhlasové stanice válcují posluchače singlovou písní Perfect Strangers a Deep Purple se vrací v plné parádě jako masivní hudební monstrum s kompaktním pompézním soundem. Tuto atmosféru navozuje už úvodní Knocking at Your Back Door (na této live nahrávce hraje na kytaru Joe Satriani). Tato hvězdná sestava však vydrží jen pět let. Letité spory mezi Gillanem a Blackmorem jsou zpět. Proto Gillana nahrazuje za mikrofonem na dva roky Joe Lynn Turner. V říjnu 1993 ale odchází už natrvalo Ritchie Blackmore, aby se pustil do svého velice úspěšného renesančního projektu Blackmore´s Night. Na jednom koncertě si Deep Purple zahráli i slavný hit Difficult to Cure od Rainbow. Na koncertní šňůře po Japonsku však Blackmora nahrazuje věhlasný Joe Satriani. Stálým členem Deep Purple se ale stává až kytarista Steve Morse.

V březnu 2002 však odchází i druhý zakládající člen Deep Purple – Jon Lord. Neodchází ale pro neshody s ostatními členy bandu, ale pro únavné koncertní šňůry a kvůli realizacím svých nesčetných hudebních projektů.

V roce 2004 vydává album Betone The Notes. Bylo natočeno v létě 2004 v Bonnu. Na albu si zazpívala i Frida Lyngstad-Reuss (ABBA) píseň The Sun Will Shine Again.

Ale Jon Lord nezanevřel ani na big beat. V roce 2003 nastoupil do australské bluesové kapely Hoocchie Coochie Men, kterou vede Bob Daisley. Jeho basa už tvrdila muziku v Rainbow, Black Sabbath, u Ozzyho Osbourna, Garyho Moora nebo u Uriah Heep. S kapelou nahrál koncertní album Live at the Basement. V roce 2007 se podílí i spoluautorsky na albu Danger- White Men Dancing. Je autorem skladby Over & Over, kterou na album nazpíval Ian Gillan.

20. října 2007 vydává Jon Lord orchestrální dílo na počest 175. výročí Durhamské university. Dílo má název Durham Concerto. Dalším zajímavým hostem, kterého Jon Lord doprovází, je novozélandská sopranistka Hayley Westenra, s kterou si zahrál skladbu Wuthering Heights.

Zatím posledním hudebním počinem Jona Lorda je v lednu tohoto roku vydané symfonické album To Notice Such Things, které nahrál společně s Liverpoolskou filharmonií. Toto dílo předvede osobně Jon Lord i v Praze 21.září 2010.

A takto hraje čerstvý devětašedesátník Jon Lord…