Havířovské slavnosti 2015 – areál městské sportovní haly, Havířov.

První zářijový víkend, tj. 4. a 5. září se konaly v Havířově, jako už mnoho let nazpět, Havířovské slavnosti. Letošní ročník byl zkrácen ze tří dnů na dva, ale i přesto si na oslavu našlo cestu na 40 000 návštěvníků.

Rekord z minulých let nebyl sice překonán, ale tady nejde přece o to, aby se překonávaly nějaké letité rekordy, ale aby se všichni dobře bavili. A lidi se bavili. Program letošních slavností čítal hodně barevnou hudební nadílku. Od popu, přes swing, crossover až po heavy metal. Nic nového pod sluncem. Havířovské slavností jsou specifické tím, že oslovují širokou kulturní veřejnost. Ruku na srdce. Kde by si šel na koncert Modern Talking zapařit metalista? Asi jen výjimečně, a to jako „přívěšek“ své drahé polovičky, a přitom by měl keců jak pes blech. Obráceně to platí taktéž. Nedovedu si moc představit usedlou, zasloužilou babičku (věk neuvádím záměrně), jak hrozí „paroháčem“ na samostatném koncertě Arakainu. Přesto na slavnostech nic výjimečného.

Páteční program se rozjížděl v popovém rytmu, kdy mladší generaci oslovili plzeňáci Mandrage. Já tyto „vykrádače“ neposlouchám. Ve svých bílých ohozech svítili jak měsíčci na hnoji, ale návštěvnost měli docela slušnou. Zřejmě mají dobrý managment, který je tlačí do médií i přes, na pět zámků, uzamčené toalety. Anebo mají bohatého sponzora, který na nějaké ty „drobné“ nehledí. Hudebně jsou ale Mandrage odpad, jenž jen vyplnil mezeru, kterou před léty opustili další „přesládlí“ Lunetici. Pamatuje ještě dnes někdo na jejích hity jako Máma, Only You nebo Kouzelná noc? Asi někde v podvědomí tam jsou. Vždyť rádia jimi masírovala posluchače od rána do večera. A kde jsou Lunetici dnes? Nikde. Už nejsou. A ani pes po nich neštěkne.

Dalším interpretem pro pamětníky byl na slavnostech Thomas Anders. Bývalá polovice slavného dua Modern Talking, které v druhé polovině osmdesátých let minulého století válcovalo snad všechny evropské hitparády, přivezla do Havířova směsicí svých největších hitů. Nechyběly pecky jako Atlantis Is Calling, You're My Heart, You're My Soul nebo Cheri, Cheri Lady. Pamětníci se vyřádili. Kupodivu ale nebyli sami. Viděl jsem i několik „metel“, jak paří na place jak o život.

Jiné kafé už byl koncert ostravské skupiny Citron. Nadupaný rock, který rozzářil snad každého jejích fanouška. Bohužel se jednalo o poslední koncert Citronu v klasické sestavě, proto bylo cítit tak trochu „hořko v ústech“. Kluci to ale pojali jako profíci a nedali ani trochu znát, že vztahy mezi Radimem Pařízkem a zbytkem kapely jsou na bodu mrazu. Za to si zaslouží všichni velkou pochvalu. Ne každý by to unesl s takovou grácii.

Headlinerem pátečního večera byla německá crossoverová skupina Guano Apes v čele se zběsilou Sandrou Nasic. Koncert dobrý, jen kdyby se na konci zbytečně nenatahoval jak guma od tepláků.

Setlist Guano Apes:

Carol and Shine

You Can´t Stop Me

Quietly

Fake

Sunday Lover

Oh What A Night

Hey Last Beautiful

Open Your Eyes

Fanman

Underwear

Like Somebody

All I Wanna Do

Big in Japan

Lez (instrumental)

Close To the Sun

Lord of the Boards

Sobotní program načaly „dámy“ českého poprocku – Věra Špinarová a Petra Janů. Areál městského stadionu byl opět plný k prasknutí. Obě zpěvačky předvedly excelentní výkon, jenž si zaslouží velkou pochvalu. Kéž by bylo takových interpretů na naší hudební scéně více. Nechyběl ani společný duet To máme mládež.

A tam kde dámy Špinarová + Janů skončily, tam Arakaini s Lucií Bílou navázali. Opět vynikající koncert, který jen podtrhl probíhající vyprodané turné těchto „veteránu“ české rockové scény. Nechyběly hity jako Satanica, Apage Satanes, Ty a já, Ztráty a nálezy anebo Zimní královna.

Trochu z jiného soudku byl koncert Vojty Dyka & B-Side Bandu. Směsice swingu a jazzu možná po Arakainech trochu „rozhodil“ metalové fanoušky, ale závěrečná pecka od Rage Against The Machine – Killing In The Name je určitě zase patřičně zařadil do těch správných „bigbítových“ kolejí. Touto skladbou mě Dyk opravdu dostal. Až jsem se přistihl, jak se pohupuji do rytmu.

Závěrečný koncert švédských HammerFall už jen potvrdil, že letošní slavnosti se opět předvedly v tom nejlepším světle. HammerFall odehráli plnohodnotný koncert plný hitů jako Templars of Steel, Bushido nebo Hearts on Fire. Myslím, že ze strany pořadatelů byla skupina HammerFall moc dobrá volba. Tento band předvádí standardně dobrý výkon a ještě jsem nezažil žádný jejích koncert, který by odflákli. Jsou „neokoukaní“, přesto výborní.

Setlist Hammerfall:

Hector´s Hymn

Any Means Necessary

Renegade

B.Y.H.

Blood Bound

Let the HammerFall

Live Life Loud

400 Meter Medley

Threshold

Last Man Standing

HammerFall

Templars of Steel

Bushido

Hearts on Fire

Outro: Dreams Come True (playback)