Eric Carr – „lišák“ z Brooklynu.

Právě dnes 24. listopadu uplynulo 20 let od smrti Paula Charlese Caravella, který se proslavil co by bubeník legendární glamrockové skupiny Kiss pod pseudonymem Eric Carr.

Paul Caravello se narodil 12. července 1950 v Luteránské nemocnici v newyorském Brooklynu. Jeho rodiče pocházeli z sicilského hlavního města Palerma a v New Yorku se usadili po 2. sv. válce. Již na základní škole u něj objevil učitel hudební výchovy hudební talent. Prvním nástrojem, na který se učil hrát, byla trubka, k čemuž ho vedl jeho muzikantský dědeček. Paulovým hudebním vzorem nebyl Louis Armstrong, ale Ringo Starr, který jej uchvátil, stejně jak The Beatles. Své nesmělé bubenické začátky si odbyl na malém bubínku své mladší sestry. A jelikož jej to ani později nepustilo, ve třinácti mu koupili rodiče první opravdovou bicí soupravu. V roce 1964 začíná Paul studovat na manhattanské High School of Art & Design kreslené grotesky a později i fotografii.

V roce 1965 zakládá se svými spolužáky svou první kapelu The Cellarmen. V repertoáru měli pecky takových skupin jako The Doors, The Kinks či Beatles. Jejích hudebním azylem, kde pravidelně hráli, se stal bar Colonial House. To se psal již rok 1967 a The Cellarmen měli za sebou i nahrávání pod malým labelem Jody Records. Zde natočili mimo jiné skladby I Found You a I Cry At Night. Skupina však neměla většího úspěchu.

Po skončení studií v roce 1970 se Paul připojuje ke kapele Salt & Pepper. To už měl za sebou i povedený podvod u vojenského odvodu, když „zkreslil“ své IQ testy. Kromě toho, že nemusel jít bojovat za vlast, tak měl problém sehnat seriózní práci. V roce 1973 se skupina Salt & Pepper přejmenovává na Creation a stylově se přibližuje směrem k funky. Ale ani zde se jim příliš nedaří, tak se skupina začíná orientovat na disko, které válcovalo v druhé polovině sedmdesátých let brooklynské kluby. Další skupinou, kde Paul Caravello zakotvil, byli Mother Nature Fater Time. Této kapele se dokonce podařilo vydat u Casablanca Records v listopadu 1979 12´´ promo Lightning: Disco Symphony. Zde se objevila i skladba I Love The Way You Love Me. Po deseti létech hledání sebe sama se skupina na začátku roku 1980 rozpadá. Paul přechází k rockové kapele Flasher a vážně uvažuje o konci hudební kariéry.

V mezičase se slavná newyorkská skupina Kiss potýká s alkoholovými a drogovými excesy svého bubeníka Petera Crisse. Ten odehraje 16. prosince 1979 ve vyprodané Sports Aréně v Toledu svůj poslední koncert s Kiss a odchází (nebo spíše byl odejit). V následujícím roce vydávají Kiss své méně úspěšné album Unmasked, které ale paradoxně vydalo asi nejvíce radiových hitů. Album odbubnuje Anton Fig, bubeník, který se narodil v Jižní Africe. Na obálce se ale ještě objeví Peter Criss, který na albu neodbubnoval ani notu!

V té době probíhal v New Yorku konkurz na nového bubeníka Kiss, kterého se zúčastnilo víc než 100 více či méně zručných bubeníků. Na konkurz se přišel předvést i Paul Caravello, který dostal tip od bývalého klávesáka Flasher. S kapelou si střihl Paul celkem pět kousků. Po odehrání setu pak požádal Paula Stanleye, Gene Simmonse i Ace Frehleye o podpis a odešel s tím, že si dobře zahrál, ale že v konkurenci tolika výtečných bubeníků je zřejmě bez šance. K jeho překvapení byl přijat. Hlavní důvod byl ten, že nebyl známý, tudíž se mohl bez problémů odmaskovat, aniž by byl na veřejnosti bez líčidel poznán. Jeho maskování bylo jedním z hlavních tématu následujících dní. První návrh byl jestřáb, ale maska vypadala na obličeji dost blbě. A tak přišel Paul s vlastním návrhem lišky. A „The Fox“ zvítězil.

Svůj koncertní debut s Kiss si Paul Caravello odbude v newyorkské Palladium Theatre 25. července 1980. To už si začal říkat Eric Carr (v kapele už byli 2 Paulové, tak by se to pletlo). Obecenstvo ho ihned přijalo jako svého miláčka. Následuje odlet do Evropy a koncert 29. srpna 1980 před vyprodaným stadionem Castel Sant´Angelo v Římě, kde se na Kiss přišlo podívat 15 500 diváků. Na tomto koncertě odehráli i cover glamrockových britů Hello, skladbu New York Groove.

V březnu 1981 se zavírají Kiss do nahrávacího studia Ace In The Hole Studios v NY, aby zde nahráli z komerčního hlediska ne příliš úspěšné album Music from The Elder. Z dnešního pohledu lze brát toto album jako hodně nedoceněné. Na desce se objeví mimo jiné i skladba The Oath, pod kterou se taky podepsal producent Bob Ezrin.

V následujícím roce se Kiss opět zavírají do nahrávacího studia, aby natočili album, které by se prodávalo o mnoho lépe než The Elder. Nejprve ale vydávají 15. června 1982 kompilační desku Killers, kde se objeví i 4 novinky, mezi jinými i Down on Your Knees, kterou spolusložil Bryan Adams a na jejíž produkci se podílel Michael James Jackson – producent, který měl doposavad zkušenosti jen s folkovou hudbou.

13. října 1982 pak vychází „Kissákům“ pozlacený vinyl Creatures of The Night. Desku otvírá titulní Creatures of The Night, kde si na baskytaru zahrál excelentní baskytarista Mike Porcaro z kapely Toto. Ve skladbě I Still Love You hrál na basu Eric Carr (krom bicích). O kytarové linky se střídali Vinnie Vincent, Bob Kulick nebo Robben Ford. Ace Frehley totiž nebyl schopen díky své alkoholové závislosti ani chodit, natož hrát. A tak došlo k vyhazovu Aceho z Kiss. Na jeho místo se dokonce nabízel i Eddie Van Halen, který zrovna spolupracoval s Gene Simmonsem na skladbě Jump, ale Simmons chtěl někoho neokoukaného, tak přišla řada na Vinnie Vincenta.

Nastává však období, kdy není příliš o skupinu Kiss zájem. V Americe a v Kanadě na ně chodí jen pár tisícovek lidí, a tak se Kiss i se svým celým divadlem přesouvají do Jižní Ameriky. A zde se jim opravdu daří. 18. června 1983 se na ně přišlo podívat v Riu 137 000 fanoušků. V Sao Paulo hrají Kiss před 65 000 diváky na stadioně Estadio do Morumbi. A jelikož byly následné koncerty zrušené, byla tato show odehrána 25. června, poslední, kde hráli Kiss v maskách.

Oficiálně se Kiss odmaskují 18. září 1983 ve 23:30 na stanici MTV. A v premiéře zde zahrají skladbu Lick It Up z v ten den vydaného alba Lick It Up. Na desce se dokonce spoluautorsky podílel ve skladbě All Hell's Breakin' Loose i Eric Carr.

A „odmaskovací“ manévr se vyplatil. O Kiss začíná být obrovský zájem. Celosvětové tour startuje 11. října 1983 v Lisaboně a na své trase odehrají Kiss až do 17. března 1984 devadesát tři koncertů.

Kiss, posilnění úspěchem, se ještě v květnu 1984 zavírají do Right Track Studios v New Yorku, aby zde natočili další úspěšné album Animalize, které vychází ještě v září téhož roku. A i na něm se ve skladbě Under the Gun podílel Eric Carr. Gene Simmons neodehrál na tomto albu ani tón, protože se věnoval své herecké kariéře. Většinu basových partů tak nahrál baskytarista Jean Beauvoir, jenž je autorem hitu Feel the Heat, znamého z filmu Cobra (1986), kde si zahrál hlavní roli Sylvester Stallone.

Následující album Asylum (1985) už sice není tak úspěšné (co se prodeje týká), ale zato se na něm objevuje radiová hitovka Tears Are Falling.

V mezičase si Eric Carr odskočit zabubnovat na album Cuts Like A Knife od Bryana Adamse, konkrétně jej je možno slyšet ve skladbě Don't Leave Me Lonely. Taktéž bubnuje na desce Wendy O Williams – W.O.W., kterou produkoval Gene Simmons (kdo jiný?). V roce 1987 si zabubnoval na desce Ace Frehleye Frehley's Comet ve skladbě Breakout (na této nahrávce bubnuje Anton Fig).

Vzhledem k stále velkému zaneprázdněni Gene Simmonse, nekoncertují Kiss již tak intenzivně jako v minulosti. Přesto stihnou odehrát v rámci Asylum Tour 91 koncertů ve Státech a v Kanadě.

Na další album si musí fanoušci Kiss počkat 2 roky. To vychází pod názvem Crazy Nights 18. září 1987. Titulní skladba Crazy Crazy Nights dosáhne ve Velké Británii na 4. pozici. B-strana singlu obsahuje skladbu No, No, No, jenž je dílem Simmonse, Kulicka a Erica Carra.

Poslední úplně celé eLPíčko, které nabubnoval Eric Carr, je Hot In the Shade, které vychází 17. října 1989. Za jedenáct let, co Eric v Kiss hrál, si zazpíval jen jednu píseň. Je jí Little Caesar, která se objevila právě na tomto albu.

Během roku 1990 odehrají Kiss 124 koncertů po Státech a Kanadě. Součásti koncertní show je obrovské jeviště, na kterém se tyčí obrovská Sfinga, které z očí šlehají laserové světla.

V březnu 1991 však lékaři objeví nádor v pravé srdeční komoře Erica Carra. Ten se musí podrobit složité operaci, při které se zjistí, že nádor je větší než se myslelo a ten už infikoval i stěnu srdeční komory. Vypadá to, že operace dopadla dobře a Eric se pomalu zotavuje. V dubnu 1991 se chystá na natáčení dalšího alba. Na něm se ale podílí jen na skladbě God Gave Rock 'N' Roll To You II., kterou ale odbubnoval Eric Singer. Carr v tomto songu zpívá jen vokály.

Na přelomu května a června 1991 Eric zjišťuje, že rakovina se rozšířila do plic a je nutné zahájit chemoterapii. Ta se zdá být úspěšná, proto Eric po 6 týdnech odlétá do L.A. za kapelou, aby pokračoval v nahrávání. Paul Stanley však nechce Erica příliš unavovat, proto ponechá za bicími Singera. 27. – 28. července se Eric účastní natáčení videoklipu ke skladbě God Gave Rock 'N' Roll To You II. Ještě 14. září je přítomen při předávaní hudebních cen MTV. O dva dny později upadá po masivním krvácení do mozku do komatu, z kterého se již neprobral. Umírá v neděli 24. listopadu 1991. Ve stejný den umírá i Freddie Mercury, zpěvák skupiny Queen.

Eric Carr byl pohřben 30. listopadu 1991 v mauzoleu Cedar Hill v Middletonu.

A takový byl Eric Carr…

Další odkazy:

Interaktivní encyklopedie rocku.