Absurdistán po Příborsku.

Bylo, nebylo. V jednom malebném městečku na úpatí beskydských hor, žili si šťastní poddaní, protože král Václav VIII., toho času panovník zemí Českých, Moravských a Slezských, byl štědrý k lidem, kterým dopřával neomezeného luxusu a blahobytu.

Jeho rádcové byli moudří a stateční lidé a věděli přesně jak by mohli poddaným pomoci v jejích nelehkém životním údělu. A proto každý rok tito rádcové s požehnáním samotného krále snižovali daně, každý měsíc pořádali hradní slavnosti, na které byli zváni poddaní ze všech koutů česko-moravských a neustále dumali nad tím, kde by ještě mohli, ke všeobecné spokojenosti, poddaným uleviti.

Jednou z mnoha pomocí poddaným byl i speciální hradní program Zelená úsporám. Tento program měl za úkol motivovat poddané v tom, aby šetřili teplem, které je drahé. Proto každému občanovi, který o ně požádal, dali na tyto tepelné úspory peníze.

A o tomto programu se dozvěděli i poddaní v malém podbeskydském městečku Příbor. Proto ihned vyslali posly k samotnému králi, a požádali jej, aby jim pomohl s dotacemi na teplo. A jelikož král Václav VIII. byl moudrý, ale hlavně štědrý vůči svým ovečkám, tyto dotace na teplo jim přislíbil. Podmínkou jen bylo, aby poddaní nejdříve provedli potřebné tepelné úpravy na svém malebném domečku a následně jim měl být vyslán z hradu kočár s truhlici plnou zlata, stříbra a diamantů, za které by se tyto úpravy zaplatily. Vyslání kočáru už ale neřídil samotný král Václav VIII., ale jedno z jeho ministerstev, které v podhradí sídlilo, a které mělo na starosti právě program Zelená úsporám. Toto ministerstvo se jmenovalo Ministerstvo životního prostředí.

Když se vrátili poslové z hradu domů, nastalo v příborském domečku, který měl dotace přislíbené, všeobecné veselí. Vždyť i na toto veselí dostali poddaní z Příboru příspěvek. V těsném závěsu za posly totiž do městečka dorazila královská svita, která přivezla pět vypasených somálských vepříků připravených akorát k porážce, 2 sudy toho nejlepšího krabicového vína a kočár plný ovoce a zeleniny z polských úrodných plantáží. A nepozapomněli ani na kádě plné nakládaných ryb v polské soli.

Někteří poddaní v tomto příborském domečku již ale o dva roky dříve provedli menší úpravy ve svém příbytku, protože jim bylo stydno za to, v jakých podmínkách bydlí. A taky jim vadilo, jak přitápí Pánu Bohu na nebesích. Proto si celkem 5 rodin z 18 vyměnilo staré a prohnilé dřevěné okna za nové, moderní, plastové.

Na podzim roku 2010 se tedy začaly práce na zateplení daného příborského domečku. Nejdříve se vyměnily plastové okna ve zbylých bytech a následně se celý dům, včetně sklepení a střechy zateplil polystyrénem a minerální vatou. Tyto práce vyšly na 5 000 000 královských korun českých. Dotace z MŽP byla přislíbena na 1 500 000 korun královských. A o tyto koruny po ukončení prací a následném zkolaudování, již zcela oficiálně poslové příborského domečku požádali statutární zástupce z Ministerstva životního prostředí. Do žádosti uvedli, že v domě byly vyměněné všechny okna a že dům byl kompletně zateplen polystyrénem a minerální vatou.

Jaké ale nastalo překvapení, když z MŽP přišla záporná odpověď. Důvodem budiž bylo to, že nebyly vyměněné všechny okna, včetně těch nových plastových. Firma, která práce prováděla, uvedla do oficiální žádostí o dotaci „asi omylem“, že je vyměnila. Nepomohly ani argumenty nájemníků, že okna, které byly vyměněné při revitalizaci domu, jsou stejné nebo i horší než ty, které byly vyměněné v létech 2008/09, a na které se po dobu pěti let ještě vztahuje záruka.

Mezi Příborem a Ministerstvem životního prostředí následně vzlétlo několik poštovních holubů, kteří měli vnést do celého nedorozumění jasno. Rádkyně z MŽP své záporné stanovisko obhajovala Směrnici MŽP č. 9/2009, v jejíž příloze je jasně uvedené, že zaplacená může být jen ta revitalizace, kterou provede firma, která je zaregistrovaná v programu Zelená úsporám v Seznamu odborných dodavatelů (SOD) a která ke své revitalizaci použila výrobky zaregistrované v Seznamu výrobků a technologií (SVT). Tato podmínka ale byla splněna. Do domečku v roce 2008/09 montovaly nové okna firmy (byly asi 3), které jsou v seznamu SOD a které použily okna ze seznamu SVT. Ale toto rádkyně z MŽP nemohla přece vědět, když ji byla tato informace záměrně zatajena.

Poradkyně z MŽP po holubovi poslala dopis, že je teda třeba poopravit žádost o dotací a v následném druhém kole bytovému družstvu v Příboře bude dotace přiznána.

Vše se zdálo být tedy vyřešené. Ale ouha. Tentokrát se proti postavil hlavní příborský posel, který nic přepisovat nechtěl. Proč asi? Najal si svou osobní poradkyni za 3% z celkové dotované částky (dělá to cca. 50 000 korun), která měla tuto ošemetnou situaci vyřešit. A ta ji vyřešila ke spokojenosti své (za 50 000 korun by i mrtvého krmila kaviárem, jen aby oživl), ale především ke spokojenosti majitele firmy, která prováděla revitalizaci. Dva roky stará (nová) plastová okna se odstraní a nahradí novými, plastovými. Práce provede stejná firma, která barák zateplovala (na účet ji přistane 400 000 korunek). Když vyrubat, tak vyrubat!

Výměna oken v těchto 5 bytových jednotkách tedy přijde na 400 000 korun! A to, že se totálně rozbijí špalety uvnitř bytu je nevyhnutelná daň za přepych…? Koho to trápí? Snad jen ty majitelé bytů, kteří budou celý den uklízet po zednících a pak celý den po malířích. Ale ti jsou přece v menšině, ne? Vždyť z cizího krev neteče.

Výměna oken nastala minulý týden. Z okna (doslova) se tedy vyhodilo 450 000 královských korun českých, o které přišli vlastně nájemníci.

A tak se vlk nažral a koza zůstala celá. Anebo to bylo jinak? Koza se nažrala sena za padesát tisíc a vlk ať chcípne hlady?

…a zazvonil zvonec a pohádky je konec…