Vlastenectví končí za šest dnů. To skončí MS v ledním hokeji. 

Já jsem Čech a jsem na to hrdý.

Je to praktické.

I kdybych totiž na to hrdý nebyl, nebyl bych o nic méně Čech...

Ale trochu vážněji, ono je to totiž s tím vlastenectvím těžké. Vůči komu být loajální:

- vůči státu? Vždyť pořád slýcháme jak špatný hospodář je stát a jaké je to byrokratické monstrum, které brání skutečně produktivním lidem v rozletu.

Je skutečně obtížné být loajální ke státu jehož ekonomiku ovládají zahraniční investoři a banky, kde jsou lesy a půda darované církvi a který občany devalvacemi měny činí v rámci EU stále chudšími.

- vůči národu? V době multikulturalismu a otevírání se druhým je to přece projevem fašismu.

Tak už zbývá jen ten hokej...

ano vůči státu, stát máme takový jaký si ho uděláme, on nepříjde žádný Američan či Rus a nebude za nás rozhodovat jak se sami k sobě máme chovat a koho si zvolit, bez zahraničních investorů kteří jsou mimo KLDR v každém státě bychom byli chudý a naprosto lehce ovladatelný stát na nějakou hrdost pak rychle zapoměňte

nejhorší pro národní hrdost jsou brblalové vašeho ranku

co je to posluhování západu?

To by nám vysvětlil nejlépe soudruh Urválek.

Musím drobně nesouhlasit s paní Šporkovou i s Vámi pane Rozvorale. Částečně se fanouškovství dá za projev vlastenectví považovat, přece jen, dáváme tím najevo kam patříme... Politická reprezentace má však s vlastenectvím společného málo. Politici se mění, ale vlast zůstává... A to že Švejkujeme, spousta věcí nám vadí a soustředíme se spíš na to, co nefunguje, to k nám prostě tak nějak patří a svým způsobem nás to vystihuje. Pravá míra vlastenectví se projeví až v dobách, kdy půjde opravdu do tuhého, což ani zdaleka není diskuse o tom, jestli máme mít užší vztahy s tím nebo s tím... Snad taková doba už nenastane a i kdyby, věřím, že se spousta hrdých čechů zase, jako vždy, objeví....

Mě už provokuje to vaše motto. Řekl bych, že bez skepse a pesimismu by nebylo vědy a jejích aplikací.

A k tomu vlastenectví. Tato země byla až donedávna skutečně multinárodnostní (chcete-li multikulturní). Češi, Němci, Židé... Mnohdy lidé ani neznali své kořeny. Všimněme si, kolik je u nás německých či z němčiny vycházejících příjmení.

Přílišný důraz na vlastenectví nastartoval poněkud nerealistický projekt Československa v roce 1918, kdy separatistické tendence dvou ze tří hlavních národností (Němců a Čechů) prakticky od počátku paralyzovali fungování státu až po úspěšný rozpad. Mnichov nespadl z čistého nebe, ale do značné míry stavěl na něčem, co existovalo, byť to bylo zneužito v tomto směru velmi talentovaným Hitlerem.

nazývat obyčejné fanouškovství (spojené často víc s alkoholem než se sportem) vlastenectvím se mi poněkud hloupé...titíž lidé nadšeně fandí "Spartě", "Slavii" atd. aniž by o nich něco věděli - a když dlouhodobě hrají špatně nebo některý přední hráč udělá něco špatného, začnou prostě fandit jiným. To nemá s vlastenectvím opravdu nic společného.

Byla jsem vychovávána k vlastenectví - a to i přesto, že jsem vyrůstala za socíku - ale ten byl brán jako nějaké odbobí temna, které jednou skončí...  Člověk může být vlastenec jen tehdy, když zná historii své vlasti a ví, na co a proč má být hrdý...jinak je to spíš fangličkování (v našich krajích bohužel časté - a to zdaleka ne jen dnes)

Je příznačné, že zatímco v době hokejového mistrovství spousta "vlastenců" vozí na autech vlajky, během výročí pro tuto zemi tak významných ti samí lidé často ani netuší, o jaké výročí jde.

Nic ve zlém a omluvte, prosím, ne zcela přesný výraz, ale to co jste popsal a napsal mi spíše zavání takovým "čecháčkovstvím". Našel by se určitě lepší výraz, ale jsem po ránu ještě nerozhýbaný.