Autore pořád jsme suveréní stát. Můžeme se dobrovolně podřídit rozhodnutí EU do které jsme dobrovolně vstoupili. Můžeme z ní dobrovolně vystoupit pokud se nám v ní nebude líbit a bude pro vystoupení většina.

Ale nelze si brát z nějakého spolku jen to co se nám zamlouvá a zbytek ignorovat.

Hlasoval jsem proti vstupu do EU.

A podpis Lisabonské smlouvy jsem měl za vlastizradu. A dodnes i mám. Měl raději abdikovat.

A vzpomínáte si taky, pod jakým tlakem president Klaus tu LS podepsal? Na ten humbuk vyprovokovaný zvenčí i zevnitř, například panem Hnízdilem a spol., kteří chtěli napřed zkoumat Klausův duševní stav a pak ho obvinit z vlastizrady? Kde jsou ti pánové teď a jak se jim líbí současná evropská situace? A kolik lidí jim tleskalo a podepisovalo petice, kterými si vlastně podepsalo dnešek!

A pokud se tomu vývoji důrazně nepostavíme, bude ještě hůř.

Máte pravdu paní Sýkorová, jinak lehce dopním,  když V. Klaus jako jediný upozorňoval  na to, žeLisabonská smlouva je vlastně v jiném podání Ústavní smlouva, která neprošlareferendem a že omezuje práva zemí, a  že EU může jednotlivé zeměpřehlasovat v důležitých věcech kvalifikovanou většinou, tak se všichni odposlanců až po novináře do něj pustili, že šíři hlouposti, že se taková věcnemůže stát. Chtěli jej hnát až před ústavní soud. Takže je to tady. Ještě, ževyjednal výjimku z Listiny práv, kterou má V. Británie a Polsko jinak námhrozilo, že sudetští Němci by mohli požadovat navrácení majetku, který jim bylzabaven na základě Benešových dekretů.

Suverenita je v dnešním světě nemožná, je to daleko více dojem než realita. Státy se mezinárodními smlouvami své suverenity vzdávají.

Mezinárodní smlouva jedním z hlavních pramenů mezinárodního práva.  Je založena na souhlasném projevu vůle dvou nebo více smluvních stran, které jsou subjektem mezinárodního práva. Pokud vím východní státy nesouhlasily s kvótou s přijímání uprchlíků a byla jim vnucena. O Lisabonské smluvě neměly rozhodovat státy, protože omezuje suvernitu států, ale mělo se o ní rozhodnout v referendu, neboť Česká republika v souladu s literou její Ústavy jako svrchovaný a demokratický právní stát – stát, který rozhoduje o svých vlastních záležitostech  sám, který je ovšem zároveň otevřen přátelské spolupráci se svými evropskými sousedy.