Autor článku vidí ten problém, jak se u nás říká, „jednodušejako facka“. Obávám se, že takto jednoduché to určitě není, a jestli ano, taknanejvýš v úzkém kruhu pravověrných. Současná realita ŠvýcarskéKonfederace je výsledkem dlouhodobé šlechtitelské práce a zřejmě i šťastnýchnáhod, které nastávaly v historicko-geopolitickém a antropologicko-přírodnímkontextu. To, že je někdo schopen rozpoznat kvalitativní rozdíly mezi lidskýmispolečenstvími ve Švýcarsku a v dnešní České republice je samozřejměchvályhodné, nicméně to vůbec neznamená, že je tím nějak významně „dál“, než tiostatní. Sleduji práci hnutí Úsvit a zaznamenal jsem jisté positivní proklamacei činy, které mne zaujaly. Hnutí je však solitérní. Nebylo schopno ani navázatplnohodnotnou spolupráci s HzPD. Pro volby Evropského parlamentu vybralonaprosto nevhodné lidi, Okamura má tendenci fňukat a stěžovat si, jak mu jiníubližují, místo aby seriosně jednal a vyjednával pro ideje přímé demokraciepostupně, krok za krokem, výhodnější posice. Mám vážné obavy, že se mu 200 letasi opravdu nebude chtít trpělivě na té věci pracovat.

Novináři inflací nálepek, nacionalista,xennofob,populista, či rasista, kterými stále dokola označují všechny,kdo jsou mimo elitářský mainstream, způsobili nedobrý stav. Veřejnost už přestala takové označení považovat za něco, co takovou osobu nebo stranu ve veřejném prostoru diskvalifikuje a jednotlivým  nositelům tohoto cejchu je to, jak je nazývají novináři nebo kavárenští elitáři, šuma fuk.

Populsimus je slibovani popularnich kroku bez receni toho, jaka bude cena (a nemyslim pouze financni).

Z tohoto pohledu jsou populisticke napr. billboardy vsech politickych stran, bo se na nich rika a aniz by se reklo b.