- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Carmino, pejska znám, používám, ale co to má co dělat s mým článkem? To je nějaká skrytá reklama?
Moc pěkné povídání. K těm popsaným bankovkám, to je věc, která mě zaujala v Británii. Žila jsem tam rok a také měli dost bankovek popsané (nápisy číslic, různé zkratky apod).
2.) Bílý exoti všech pohlaví a stáří, co se do Indie sjíždějí kvůli meditacím v Ášramech, měli všichni zvláštní , stejný boty (psal se rok 2006). Až doma jsem pochopil, že to jsou "kroksky" :))
3.) Nikdy předtím ani potom jsem necítil takové ticho a nevnímal ten klid, jako při zpáteční cestě autobusem MHD z Ruzyně na kulaťák. Drželo se mě to ještě další dva tři dny. V Indii snad není možné ztratit lidi ze zorného pole. Je jich jak komárů. Byl jsem po návratu úplně vycuclej.
1.) Měnit peníze má cenu jen ve směnárnách. Kurzy jsou přijatelné, poplatky mírné až směšné. Pouze jednou jsem omylem zaplul do státního úřadu (banky) a co se dělo, to nemělo bdoby. Předávalo si nás postupně asi šest úředníků z různých dveří, kamceláří a poschodí. Rozměnit mi 100 dolarů jim trvalo asi tři hodiny, vzali nám pasy a donutili podepsat asi osm potvrzení. Hrozně nás jako bílé "pracháče" ponižovali a buzerovali.
Hezké povídání. Před časem jsem v Indii jako baťůžkář strávil čtyři týdny (z Bombaje/Mumbaje křivolace směrem severovýchodním, zlatý troj., Agra, Dílí, Varanasí,..). Byla doba Diválí a jezdili jsme second classem....chtěli jsme poznat skutečnou Indii . Otrapy a žebráky jsme odháněli slobem Bandar (opičák..). Bylo to zajímavé a stačilo to. Tři zážitky:
Silnice měla dva pruhy. Pak se najednou nahrnulo několik aut, doprava zhoustla a šup - silnice měla najednou pět pruhů. :-)
V arabském světě je to běžné, psat po penězích. Tam nikoho nenapadne dívat se na popsanou bankovku jako na znehodnocenou. Většinou jsde o čísla a o počítání. Nemají běžně po ruce kousek papíru. jen peníze. Měli jsme s tím potíže i ve fabrikách. Když jsme nadávali, že píšou po výkresech (kdyby aspoň na rub), tak to začali řešit tak, že si utrhli rúžek. Nejdřív jeden, postupně všechny. To byla krása, konstrukční dokumentace dílu vojenské techniky (třeba z tanku T72) otrhaná ze všech stran. Nejkrásnější bylo, když ňákej plukovnícj přišel s reklamací, že a našich výkresú se nedá nic vyčíst.
hlavně v Egyptě.
Upozornili mne na to lidé, kteří obchodují ve velkém s bankovkami.
indické reálie i "jazyková výuka" - jsem taky jazykářka, ale už padesátnice, takže vám ty dnešní možnosti cestování upřímně závidím Přeju hodně dalších zážitků a těším se na pokračování!