Česká kuchyně pro indické jazýčky

11.12.2008 Venka a Phanindra patří mezi oblíbené Ondrovy kolegy. Phanindra, který žil několik let v Americe, však odešel pracovat z Dillí do Bangalore, aby mohl trávit čas se svou rodinou a Venka se tam rovněž chystá. Jeho dcera má ve škole v Dillí problémy kvůli jazyku – nerozumí.

bramborový salát pro indické prátele

V každém indickém státě se zkrátka mluví trochu jinak. Nevím, nakolik jsou různá nářečí odlišná, každopádně angličtina jako úřední jazyk má své opodstatnění. Ondra tedy přichází o dva nejmilejší kolegy. Pozval je k nám na večeři – aby ochutnali českou kuchyni. A mě tím postavil před nelehký úkol. Uvařit několik českých jídel pro dva indické vegetariány, kteří mají chuťové pohárky navyklé na pálivou a aromatickou indickou stravu. Vzala jsem to smrtelně vážně. Nesmím přece české kuchyni udělat ostudu!!!

Ondra si přál, aby ochutnali polévku, rozhodně bramboráky a amolety s marmeládou jako dezert. Já k tomu vymyslela bramborový salát, protože je pestrý a je to naše vánoční jídlo. Polévku jsme zvolili květákovou. Jednak Indové mají květák moc rádi a za druhé mám tady spoustu muškátového oříšku, díky kterému bude polévka aromatická a zajímavá.

S přípravami jsem začala už ráno. Udělala jsem bramborový salát, aby se trochu uležel. Pepř jsem do něj sypala tak dlouho, až mě pálil jazyk. Vajíčka jsem nedávala, Phanindra je nejí. Naštěstí v amoletách jim vajíčka nevadí. Po bramborovém salátu přišla na řadu květáková polévka. Jíšku jsem do ní dělala nadvakrát, poněvadž tu první jsem lehce připálila. Muškátovým oříškem jsem nešetřila a rovněž pepře jsem do ní nasypala hojně. Stejně to pro Indy bude málo…

Když jsem byla hotová se salátem a polévkou, začala jsem s přípravou bramboráků. Nechtěla jsem, aby to byly jen nudné smažené placky, proto jsem k nim zvolila jako přílohu dušené zelí na cibulce, jaké děláme doma ke knedlíkům a vepřovému (mňam). Do těsta na bramboráky jsem nastrouhala celou hlavičku česneku a nasypala spoustu majoránky. Naštěstí jsem si jí přivezla dostatek. (Vůbec je štěstí, že jsem si prozřetelně nakoupila a propašovala do Indie celou tašku českého koření.) No a těsto na amolety jsem po Ondrově radě hodně osladila. Všechny indické sladkosti jsou HODNĚ sladké.

Po sedmé hodině dorazili. Hm, sympaťáci! Ihned přestavěli nábytek v obýváku, abychom seděli pěkně u sebe. Dostala jsem láhev indického červeného vína, kterou jsem hned načala. Všichni mi tvrdili, že je to hnus, ale tenhle syrah 2007 byl fakt dobrý! A to jsem zhýčkaná francouzskými víny, která si vozím ze služebních cest! Chlapi pili australské pivo Fosters a přikusovali chipsy, které jsem na stůl připravila jako aperitiv. Koupila jsem schválně ty pálivé, indické „Haldirams“.

Ondra říkal, že nejdřív pijí a mluví, pak teprve jedí. Tak jsem chvilku počkala. Jenže chipsy mizely závratnou rychlostí a já se bála, že jim nezbyde místo na všechny ty české dobroty… Jako první jsem jim naservírovala květákovou polévku s opečenou houstičkou. Tu Ondra objednává v německé pekárně v Dillí. (Pečivo je hodně podobné našemu. Jednou týdně ho Ondra objedná a pak pro něj pošle řidiče. Housky vypadají jako naše kaiserky – s hvězdičkou uprostřed.) Phanindra s Venkou polévku ještě ani neochutnali a už si do ní sypali mraky pepře. Phanindra si ji pak ještě vylepšil. Nasypal si do ní ty pálivé indické křupky. Houstička jim chutnala velmi, takže jsem se jala smažit další várku.

Pak jsme zase chviličku seděli a popíjeli. Jenže pánové mluvili stále jen o práci, čemuž jsem právě dvakrát nerozuměla. Přidala jsem k dobru pouze malou příhodu ze svého zaměstnání a šla jsem nandávat bramborový salát. Ondra na mě dělal posunky, abych jim toho jako nedávala tolik, ale nevšímala jsem si ho – kdo by pak jedl přepepřený bramborový salát, že? Indové ho zdvořile snědli a k němu spoustu opečené housky. Ondra jim vysvětlil, že s opečenou rybou je to naše tradiční vánoční mana. A já musela podat přesné hlášení o použitých ingrediencích. Zdůraznila jsem, že vajíčka tam nejsou, i když tam patří! Během smažení bramboráků jsem jim ukázala všechno české koření, co jsem si dovezla – majoránku a muškátový oříšek neznali. Nové koření a kmín ano. Phanindra poznal i vůni oregana a bazalky.

Ondra mi přišel do kuchyně pošeptat, že už koukají na hodinky a chtěli by jet asi domů. Nandala jsem každému dva středně velké bramboráky s hromádkou dušeného zelí. Venka to snědl všechno. Phanindra, když slyšel, že bude ještě dezert, tak jeden bramborák nechal. Ale zelí s cibulkou jim chutnalo oběma. No a největší úspěch slavily obyčejné české amolety s indickou marmeládou. Trošku jsem se mračila, že už chtějí odjet. Venka se vymluvil na manželku, která na něj čeká se sváteční večeří (to by mě zajímalo, co byl ten večer ještě schopný sníst). Oba mi poděkovali za večeři a říkali, ať zbytek amolet pošlu po Ondrovi do práce. Smůla, Ondra je má taky rád - dojedl si je ráno k snídani :-))).

No a nakonec nesmím zapomenout na ochutnávku Becherovky! Venka říkal, že mu to připomíná Jagermeister, nicméně ani jeden z nich nebyl z Becherovky moc nadšený. Jejich škoda!