Nenechte se mýlit vybělenými úsměvy politiků a členů zájmových skupin, které si dali za úkol prosadit regulaci úrokových sazeb (ať už je to kdekoliv na světě). Historie regulace úrokových sazeb, která je stará jako úvěry samy, nám totiž jasně ukazuje, že regulace úrokových sazeb má pro spotřebitele spíše negativní vliv.
Pro konkrétní případy nemusíme chodit daleko časově ani geograficky. Stačí, když se podíváme ne vliv regulace maximální výše úrokových sazeb ve Francii z roku 2010. V rámci této regulace byly „postaveny“ mimo zákon úvěrové produkty, jejichž úroková sazba je vyšší jak o 1/3 než průměrná úroková sazba podobného produktu (co se týče výše, splatnosti, rizikovosti) poskytovaná finančními institucemi za poslední čtvrtletí.
Po této regulaci vzrostly úrokové sazby hypoték i produktů spotřebitelského financování. Na dobrý záměr zákonodárců ochránit malou část obyvatel (zejména ty s nestabilními a nízkými příjmy) tedy doplatil nemalý zbytek trhu.
Průměrná výše úrokových sazeb sledovaných úvěrových produktů před a po regulaci ve Francii
| |
|---|
| |
|---|
| Hypotéky |
|---|
| 4,29% | 5,72% |
|---|
| 4,72% | 6,29% |
|---|
|
|---|
| 16,22% | 21,63% |
|---|
| 6,64% | 8,85% |
|---|
| Kontokorenty | 10,00% | 13,33% |
|---|
Růst úrokových sazeb však není jediná nevýhoda regulace. Tomuto tématu se v tomto rozhovoru (zde) věnoval můj kolega Jarda Bartoš. V historii totiž regulaci střídá deregulaci, která má na spotřebitele velmi negativní vliv. Regulací „chránění“ spotřebitelé, kteří nejsou zvyklí s úvěry zacházet, se po následné deregulaci snadno dostávají na šikmou plochu, která historicky často končila uvržením do otroctví.
Jaký „doping“ je spotřebitele deregulace jasně ukazují i počty vydaných kreditních karet a růst počtu osobních bankrotů v USA po deregulaci z roku 1978. Nemusím pak asi psát dvakrát o tom, že jsou to kreditní karty, co v minulém desetiletí dusilo předlužené americké domácnosti (vzpomínáte si na „dárkové“ šeky prezidenta Bushe, které řada obyvatel použila právě na částečné umoření svého dluhu na kreditních kartách?)
Vývoj počtu vydaných kreditních karet a počtu osobních bankrotů po deregulaci v USA
Neupadejme tedy ve vlastním zájmu iluzi, že problémy s dluhy lze řešit zákazy. Nejde. Regulace stěžuje přístup k úvěrům pro méně bonitní klienty, prodražuje úvěry velké části trhu a činí nás náchylnější k upadnutí do problémů v době případné deregulace.
Problémy s dluhy tedy chtějme raději řešit zvyšováním finanční gramotností obyvatel….
Zdroje:
FDIC
Study on interest rate restriction in th EU
