Válka snadno a rychle. A hlavně bez krve. Sen každého demokraticky zvoleného politika. Naše euroatlantická civilizace se stále více opájí myšlenkami, že války lze vlastně vybojovat, aniž by při tom museli umírat lidé. Že se lze dopracovat k jakési „čisté" válce, kdy budou lidské i materiální ztráty - vlastní i nepřítele - minimální.
bezpilotni pruzkumny / uderny letoun MQ-1 Predator
Celá tato teorie je ovšem pouhý pseudohumanistický blud, který v konečném důsledku vede k daleko větším krveprolitím, než jednoduché přiznání si, že válka je krvavá, špinavá záležitost. Představa, že lze porazit nepřítele, a přitom minimalizovat jeho ztráty, je vlastně popřením celého smyslu války. Válka se vede právě kvůli tomu, aby nepřítel utrpěl ztráty, které ho donutí uznat, že prohrál. Konflikty, které skončily, aniž by se jedna strana vyčerpala a ztratila vůli bojovat, totiž obvykle, dříve nebo později, vypuknou znovu (nebo pokračují nekonečně dlouho v podobě partyzánských válek).
Válka vzniká především proto, že jedna strana konfliktu chce přinutit druhou přijmout její podmínky, a přitom vyčerpala své diplomatické možnosti. Válka - to je smrt, nezměrné lidské utrpení a materiální škody. Každý pokus učinit válku jednodušší a bezpečnější je odkázán k nezdaru, neboť humanizovat válku je stejný paradox, jako chtít udělat zabijačku bez krve. Prostě to nejde a můžete se snažit sebevíc! Porazit nepřítele ve válce totiž především znamená zlomit jeho vůli pokračovat v boji - zlomit vůli jak nepřátelských vojáků, tak civilistů. Nevyplácí se totiž bojovat válku tak, že strana, která má převahu, šetří nepřítele. Zářnými příklady neschopnosti euroatlantické civilizace vést válku, jsou koaliční operace v Iráku, Afghánistánu a protipirátská operace u somálských břehů. Místo dosažení cíle - vyhrát válku - je hlavním politickým zadáním těchto tažení utrpět a způsobit co nejnižší ztráty! Krev (ať už vlastních vojáků nebo nepřátel) se totiž politikům nehodí.
Euroatlantická civilizace se musí rozhodnout - buď chce bojovat (i za cenu všech hrůz, které válka přináší) nebo bojovat nechce. Válka je totiž poslední, závěrečné řešení - ne první! Každý pokus o "humanizaci" války nás totiž posouvá více a více k tomu, že bereme válku na lehkou váhu - jako nějakou počítačovou hru ve které neumírají skuteční lidé a kterou můžeme kdykoli vypnout.
Humanizovat válku je nebezpečné, neboť čím více si budeme snažit válku "usnadňovat", tím častěji se k ní budeme uchylovat.
Roboti za nás udělají špinavou práci... (Bezpilotní letoun v Afghánistánu...)
...a pro nás se válka stává počítačovou hrou... (...je řízen operátorem na vzdálenost mnoha tisíc kilometrů...)
...kde lidské životy jsou pouhými pixely na monitorech. (...aby zničil svůj cíl přesně naváděnou municí.)
