Každý rozumný člověk si, zcela jistě, pečlivě vybere, koho pozve k sobě domu na návštěvu. Obvykle to budou Vaši dlouholetí kamarádi a známí, se kterými sdílíte podobné zájmy a názory. Pokud byste náhodně na ulici potkali cizího člověka o kterém byste vůbec nic nevěděli, asi jen šílenec by ho vzal k sobě do domu, představil ho své ženě, ukázal mu své děti a nechal ho tam přespat.
Pokud se na tomto shodneme, potom nerozumím tomu, proč někteří pseudohumanisté tvrdí, že lidé z rozvojových zemí mají právo na imigraci do Evropy, a že je naší povinností se o ně postarat. Já osobně tvrdím, že takové právo nemají a stejně tak my nemáme takovou povinnost. Každý suverénní stát (nebo skupina států) má, podle mě, naopak právo si vybrat, koho příjme na své území a koho ne. Může si stanovit zákonná kritéria na základě kterých si vybere osoby, které pro něj budou mít největší přínos (např. svou pracovní kvalifikací, vzděláním, zkušenostmi atd.).
Pro afrického pasáčka koz asi bude v Evropě dost problematické najít uplatnění. Bez vzdělání. Bez potřebných jazykových znalostí. Bez znalosti evropských kulturních zvyků. Bez evropských sociálních návyků. Jedním slovem - nezaměstnatelný. Například v roce 2004 se počet imigrantů, které přijala Velká Británie, vyšplhal na více než 140 000 osob za rok (z toho 40 % z Asie [zejména z Pákistánu a Indie] a 32 % z Afriky [zejména z Nigérie a Somálska]). Od roku 2004 se tempo nárůstu imigrantů ještě zvýšilo. V některých částech Londýna si připadáte jako v Tálibánem obsazeném pákistánském údolí Svát (jen ty pasoucí se kozy na ulici tam ještě chybí). Velká část těchto imigrantů je a nadále zůstane nezaměstnaná.
Hlavní motivací naprosté většiny imigratů je osobní blahobyt, nikoli politické nebo náboženské pronásledování (takových je naprosto mizivé procento). Řada imigrantů však svůj blahobyt v Evropě spojuje s možností žít doživotně z našeho štědrého sociálního systému. Tento systém je však stavěn na evropských hodnotách a našem vnímání solidarity - když člověk může (tedy pracuje), tak do něj vkládá, a když se stane, že nemůže (tedy stane se nezaměstnaným), tak z něj čerpá. Není však koncipován tak, že z něj bude obrovské množství lidí celý svůj produktivní věk pouze brát, jak se tomu děje v případě velkého procenta imigrantů. V tom případě se relativní evropský blahobyt, dříve či později, promění v evropskou bídu. A tak, místo toho, abychom pomohli rozvojové země dostat na naši úroveň, dostaneme se naopak my na jejich.
Je zcela jasné, že současná evropská imigrační politika „otevřených dveří" je, z dlouhodobého hlediska, neudržitelná. Afričtí a asijští vládcové si totiž na úkor Evropy řeší svůj obrovský domácí problém - nekontrolovatelné přelidnění a (s tím svázaný) nedostatek přírodních zdrojů. Jen Afričanů je v současné době již přes miliardu a každý další měsíc jich přibývají další 2 milióny (Jestliže globálně připadá na jednu ženu 2,6 dítěte, v subsaharské Africe je to 5,3. Světový primát v plodnosti drží Nigerijky, které rodí v průměru 7,4 dítěte.). Je potřeba dát africkým a asijským zemím jasně najevo, že nehodláme dotovat jejich krátkozrakou (nebo vůbec neexistující) populační politiku z našich financí stejně tak, jako nelze žít vizí, že spasíme celý rozvojový svět tím, že ho přestěhujeme do Evropy.
Tento článek není o rasismu (mám celou řadu známých jiného než bělošského etnika). Je o tom, že si do své spíže nepustím návštěvu, která jí celou vyjí a nic mi místo toho nepřinese. Prostě a jednoduše - máme právo si vybrat, koho pustíme do vlastního domu!
Zdroj: www.tyden.cz
