Představte si, že
k sobě domu pozvete návštěvu – nové sousedy,
kteří se již dlouho chtěli přistěhovat do vaší
pěkně upravené a udržované ulice. U vašich dveří
zazvoní zvonek a vy jdete otevřít. Na prahu stojí
noví sousedé a přátelsky se na vás
usmívají. ON a ONA. Trochu vás zarazí, že
mají čtyři děti. Vy máte dítě jen jedno,
protože si víc dovolit nemůžete a pomyslíte si, že
vaši noví sousedé asi musí být bohatí
lidé. Jen přemýšlíte, jestli dětský
pokoj vaší malé dcery bude dost velký na to,
aby si tam mohly všechny ty děti hrát.
Pozvete me k sobe domu?
Vaše manželka MU podá ruku, ale on ji zřejmě přehlédne a aniž by se na ni podíval vstoupí do vašeho domu. Vaše manželka je zjevně překvapená a i trochu uražena. Přeci, nabízela své přátelství vašim sousedům, ale ti ho odmítli. ON zamířil do vašeho obýváku a ONA cupitá dva kroky za ním. Trochu vám připadá neslušné, že si vzala na návštěvu k vám černou kuklu na hlavu. Nevíte, jestli má nějaký kožní problém nebo proč vlastně nastavuje mezi vás tuto společenskou bariéru. Neváží si vás snad? Copak neví, že ve vaší ulici je slušnost dívat se lidem do obličeje, když s nimi mluvíme?
ONA počká, až jí ON pokyne, že se může posadit. ON se mezitím zeptá na to, co mu nabídnete. Říká, že se do vaší ulice nepřistěhovali, protože je pěkná a upravená, ale protože tu žijí bohatí lidé, kteří se mají dobře. Prý se s nimi rádi rozdělí o svoje bohatství. No, zrovna náhodou sháníte šikovnou a pracovitou asistentku do vaší malé firmy. Nabídnete mu, že byste JI rádi zaměstnali. On jen nechápavě vytřeští zrak a říká, že ONA nesmí pracovat. Nechápete, proč by ONA nemohla pracovat – zřejmě má nějaké zdravotní omezení a proto i ta maska na obličeji. Nabídnete, že byste mohl zaměstnat JEHO. Když se ho ale zeptáte na to, co umí a jaké má vzdělání, je vám jasné, že tu práci prostě nezvládne. Absolvoval totiž pouze pět tříd základní školní docházky a mezi tím ještě musel pomáhat svému otci na poli. Se znalostmi, jak zorat, zasít a sklidit pšenici u vás ve firmě nepochodí. A začínáte pochybovat, že vůbec pochodí nejen ve vaší ulici, ve vaší čtvrti, ale i ve vašem městě.
ON se vás zeptá, jestli věříte v Boha. Ano, věříte. ON se ale zeptá v jakého Boha věříte. Cože? Jak to myslí? Přeci Bůh je Bůh. Ne, podle NĚJ není. Prý Bůh je veliký a Muhamed je jeho prorokem. Ale v tohle přeci nevěříte – vaše tradice jsou jiné. ON se na vás zamračí a řekne, že brzy budete žít podle jeho tradic a že pokud ne, tak nemáte větší právo na život než prašivý pes.
Začínáte mít vážné obavy…
Zeptáte se HO, který dům ve vaší ulici koupili. Jak koupili, diví se? Přeci budou bydlet ve vašem domě! Můžete se trochu uskromnit a dát jim polovinu vašeho domu. Třeba 1. patro a podkroví. Beztak mají více dětí než vy a vám bude stačit přízemí. A prý je budete i živit, protože ONA pracovat nesmí a ON nemá potřebné vzdělání a dovednosti. A když s tím nebudete souhlasit a nebude se vám to líbit, jste prý rasisté a urážíte tím jejich tradice a jejich víru.
Máte se prý přizpůsobit nebo přizpůsobí ONI vás.
Ale tak to není. Vám nevadí jiná barva kuže a jiná víra. Vám vadí arogance, omezenost a neomalenost, protože to snad vadí každému slušnému člověku bez rozdílu rasy či vyznání.
Ano, vadí mi, když je u mě někdo na návštěvě a uráží mě, moje zvyky i moje tradice! Ano, vadí mi, když někdo chce žít v mé společnosti, ale chce jen brát, ale nic za to nenabízí. A podle mě ten, kdo nic naší společnosti nepřináší a nenabízí, by neměl mít žádný nárok na jakékoli výdobytky naší společnosti. Jen tak ho donutíme se změnit...
Muslimové ve Velké Británii - Naše společnost jim nevoní, náš sociální systém ano.Nechtějí naše tradice, nechtějí naše náboženství, nechtějí naši demokracii. Co tedy chtějí?
