Ve válce dělají normální lidé nenormální věci. Jedním z těchto normálních lidí byl i svobodník Heinrich Severloh, který při spojenecké invazi v Normandii na pláži Omaha osobně zabil nebo zranil více než 1000 amerických vojáků. Tak se tento obyčejný mladý německý chlapec (který, mimochodem, neměl armádu příliš v lásce) stal pravděpodobně nejvražednějším vojákem 2. světové války a vysloužil si přezdívku "Bestie z Omahy".
Heinrich Severloh nastoupil vojenskou službu dne 19. června 1942, ve věku 19 let. Nebyl nijak výjimečným bojovníkem a když byl koncem roku 1942 odeslán na východní frontu, nadřízení ho hodnotili jako "problémového vojáka". Za svojí neposlušnost a pohrdání vyššími hodnostmi byl několikrát fyzicky trestán, což se podeposalo na jeho zdraví. Proto byl odeslán do Německa k rekonvalescenci, která trvala půl roku. Byl jmenován do hodnosti svobodníka a v říjnu 1943 byl odeslán do poddůstojnické školy, avšak již v prosinci byl z výcviku stažen a odeslán ke své nové jednotce - 352. pěší divizi rozmístěné v Normandii.
Dne 6. června 1944, v Den D spojenecké invaze v Normandii, byl Severloh přidělen k obraně opěrného bodu 62 (Widerstandsnest 62), který se nacházel na pláži Omaha, v americkém sektoru vylodění. Opěrné body byly rozesety podel celé délky normanského pobřeží a obvykle byly tvořeny 2 - 3 bunkry a několika střeleckými okopy a kulometnými hnízdy. Každý opěrný bod byl bráněn jednotkou zhruba o síle čety (obvykle 20 - 50 vojáků - podle doplněnosti personálem). Pláž Omaha byla dlouhá 6 km a nacházelo se na ní 15 opěrných bodů (Widerstandsnest 60 - 74). V opěrném bodě 62 se, společně se Severlohem, nacházelo dalších 28 vojáků 716. pěší divize a 12 dělostřelců a pozorovatelů 352. pěší divize. Byli vyzbrojeni dvěma zastaralými polními kanóny (kořistními československými 7,65 cm FK 17 (t)), dvěma protitankovými kanóny, dvěma lehkými minomety a několika lehkými kulomety. A právě k jednomu z těchto kulometů (typu MG42), který se nacházel v jednom z kulometných hnízd, byl Severloh přidělen svým velitelem, nadporučíkem Frerkingem, jako kulometník.
Ráno 6. června 1944 se, před opěrným bodem 62, začali v několika vlnách vyloďovat tisíce amerických vojáků. Z nich bylo ke konci dne 1500 - 2000 mrtvých a raněných, přičemž více než 1000 osobně zabil nebo zranil Severloh. Občas se uvádějí i jiné počty, např. 2000 - 2500 mrtvých a dalších 1500 raněných, ale to jsou nereálná čísla (na celé pláži Omaha bylo zabito 2000 - 2400 Američanů). Od 6:30 (kdy invaze začala) do 15:00 (kdy z opěrného bodu 62 ustoupil) vystřílel Severloh více než 12 000 ran z kulometu MG42 a dalších 400 z karabiny K98, kterou měl ve svém postavení jako záložní zbraň. Přehřátou hlaveň kulometu vyměnil přibližně desetkrát.
Vyloďovací čluny, které měl jako na dlani, zasypal palbou pokaždé, když sklopily u pláže své rampy a pěšáci, kteří se v nich nacházeli, se začali brodit na břeh. Později, mnoho let po válce, prohlásil, že si vůbec neuvědomoval, jak dlouho se držel ve svém postavení a co tam celé ty hodiny (bez vody, jídla a odpočinku) dělal. Všichni jeho spolubojovníci byli již mrtví nebo ze svých pozic ustoupili do vnitrozemí, když se Severloh probral ze svého tranzu a zjistil, že je sám. Zároveň mu i začala docházet munice, protože mu ji již nikdo nepřinášel. Americká pěchota mezitím pronikla mezerou mezi opěrným bodem 62 a 64 a začala ostřelovat Severlohovo postavení z boku. Teprve tehdy si začal uvědomovat, co za masakr způsobil a rozhodl se zachránit si život ústupem (v té době byl navíc Severloh lehce raněn). Věděl, že kdyby padl ve svém postavení do rukou Američnům, nepřežil by.
Severloh se při svém úniku připojil ještě k jednomu německému vojákovi a společně ustoupili do vesnice Colleville-sur-Mer (kde se nacházel opěrný bod 63 - velitelské stanoviště obranného úseku), asi 1 km od pláže. Zde byl ještě ten den večer zajat postupujícími Američany a přepraven do zajateckého tábora v USA. V té době již bylo známo, že na pláži Omaha došlo k obrovskému krveprolití a že jeden konkrétní kulomet měl na svědomí největší počet ztrát. Severloh z obavy o svůj život nikomu (ani zajatým Němcům) neřekl, že tím kulometníkem byl on.
V roce 1947 byl propuštěn ze zajetí a vrátil se zpět na svůj statek do Německa. Ke svým činům ze Dne D se veřejně (v té době o tom již vyprávěl své ženě) přiznal až o mnoho let později - v roce 1988. V té době ho navštívil reportér, který se domníval, že by právě Severloh mohl být onou "Bestií z Omahy", jak onomu neznámému kulometníkovi začali američtí vojáci, kteří přežili Den D, přezdívat. Pro Severloha to bylo určité vysvobození, neboť celé ty dlouhé roky musel žít se svým strašným tajemstvím a trpěl psychickými traumaty.
Většina amerických veteránů Severlohovi odpustila a přiznávají, že se jednalo o situaci "zabij nebo sám budeš zabit". Severloh začal pátrat po svých bývalých nepřátelích, kteří se 6. června 1944 vylodili v jeho sektoru pláže. Jedním z těch, které kontakotoval byl i David Silva, kterého zásah z jeho kulometu těžce zranil. Po společném setkání se ze Silvy a Severloha stali dobří přátelé, kteří se několikrát navštívili a často si psali.
Poslední roky svého života prožil Severloh v relativním štěstí, neboť mu většina lidí odpoustila. Prolomením svého mlčení se zbavil svých největších traumat a bylo pro něj jakýmsi vykoupením.
Heinrich Severloh zemřel dne 14. ledna 2006 v Lachendorfu, nedaleko svého rodiště.
V následujících letech navštívil David Silva mnohokrát jeho hrob.
Svobodník Heinrich Severloh v době 2. světové války.
Německý kulometník s kulometem MG42.
Den D na pláži Omaha - americká pěchota opouští vyloďovací čluny. V kouřové cloně se rýsují útesy na kterých se nacházela německá obranná postavení.
Pohled na pláž Omaha z místa bývaleho kulometného hnízda Heinricha Severloha.
Heinrich Severloh na americkém hřbitově v Normandii. Řadu ze zde pohřbených zabil osobně.
Kdo byl oběť a kdo vrah? Severloh a Silva při vzájemném setkání na pláži Omaha.
