Jakou cenu mají tibetské štafle

"Rozlohou ohromná, nejvýše položená náhorní plošina s nesčetnými, člověkem dosud nepoznanými šestitisícovými štíty. Krásná, tyrkysově modrá jezera, v nichž se odrážejí bílé vrcholky zasněžených hor, kterým dominuje nejposvátnější hora světa Kailas." Řekl na úvod Radko Chadima

TIBET: ZEME POD OCHRANOU BOHU - Prednasi Radko ChadimaJ.R.Roup

O Tibetu ve Vesmíru

Přednáška "Tibet: Země pod ochranou bohů" od ing.Radko Chadimy se uskutečnila 12. dubna v kině Vesmír  v Trutnově. Na rozdíl od mnoha jiných svědectví z této Čínou anektované země, se ing. Radko Chadima pustil do syrového a  patosu prostého popisu turistické výpravy, ze které si dovezl velmi bohatý obrazový materiál. O ten mimochodem spolu s fotoaparátem na konci cesty z karmických důvodů přišel, takže jen díky prozíravému zálohování na malý netbook jednoho z dalších účastníků zájezdu, se mohli všichni návštěvníci besedy dozvědět, jak tento náruživý cestovatel, jinak zaměstnanec České inspekce životního prostředí, vnímal cestu Tibetem.

Největším problémem, kromě všudypřítomného dozoru hygienou nepoznamenaného průvodce a poměrně chudé stravy,  bylo pro Radko Chadimu stejně jako pro většinu dalších turistů vysoké převýšení, které museli za pomoci alopatických léků zdolat.

Putování Tibetem je Čínou pečlivě kontrolováno a na každém rohu tu narazíte na policejní hlídky, které dbají na to, abyste se ani na krok neodchýlili od trasy uvedené ve vašem permitu.

Píďalkovité pohyby

To, co je pro Evropany jejich dítě na vysoké škole, dva rodinné vozy a nebo splacená hypotéka na dům, je pro Tibeťany poutní okruh okolo posvátné hory Kailás. Pouť symbolizuje životní cestu, smrt, posmrtný stav a znovuzrození. Místní k tomuto středu světa putují pěšky nebo stopem stovky kilometrů. Někteří Tibeťané potom ještě k tomu celý třiapadesátikilometrový okruh okolo posvátné hory, absolvují "píďalkovitým" pohybem, kdy se položí na zem, čímž si odměří vzdálenost, kterou následně po pronesení mantry a úklony k zemi ujdou. Tímto stylem to těm nejzdatnějším zabere téměř měsíc.

Vzdušný pohřeb

Smrt je pro Tibeťany jen brána k dalším životům. Ale i Tibeťané se musí nějakým způsobem vyrovnávat s těly, které ti, kteří odejdou, zanechají před branami. Zem je v Tibetu příliš zmrzlá a na spálení není dostatek dřeva. Proto jsou v Tibetu provozovány "vzdušné pohřby". Tělo mrtvého se rozseká na kusy a nabídne supům. Radko Chadima vzdušný pohřeb nespatřil, ale o tom, jak takový pohřeb vypadá, podal svého času zprávu režisér Viliam Poltikovič v časopise Regenerace:

„Jeli jsme do kláštera Drigung s tím, že tam uvidíme vzdušný pohřeb, protože tento klášter, který je vzdálen asi den cesty autem od Lhasy, je konáním vzdušných pohřbů vyhlášen a konají se téměř každý den. Když jsme přijížděli, viděli jsme na dvoře pět připravených těl (viz. foto), před nimiž začal probíhat obřad za mrtvé. Účastnilo se ho mnoho mnichů. Rozsekání těl se konalo druhý den ráno. Pohřebiště, které se nachází ještě výše nad klášterem, je oplocené. Zakoupí-li si ale turista vstupenku do kláštera, může vejít i do areálu pohřebiště. Když jsme druhý den ráno vstoupili, upoutal mě pohled na mnichy porcující mrtvá těla. Každý porcoval jedno. Potom jsem si všiml vybraných zástupců pozůstalých a hned za nimi se rozprostírala podivná hnědá plocha. Když jsem zaostřil, zjistil jsem s úžasem, že to jsou stovky nehybně sedících supů, kteří čekají, až se těla naporcují. Seděli v naprosté tichosti. Byli obrovští, větší než tatranští orli. Když přiletí málo supů, považuje se to za špatné znamení, ale tento klášter je vyhlášený tím, že jich tu žije veliké množství. První fáze pohřbívání, kdy supové ožírají maso na kostře, proběhla dříve, než jsme dorazili. Přišli jsme v okamžiku, když mniši začali sekat kostry a rozbíjet kosti na drť, která se promíchá s campou, aby drť supům lépe chutnala. Viděli jsme, jak mladá mniška jedním úderem palice rozbíjí lebku, vybírá mozek a hází ho supům.
Opustil jsem placený prostor a šel nahoru nad pohřebiště. Byl jsem si vědom, že je to velmi intimní chvíle, ale na druhou stranu je to natolik silná záležitost a určité poselství pro nás, že jsem napůl ve skrytu a v podřepu začal natáčet. Snad více než kdy jindy si při pohledu na rozsekávanou lidskou kostru uvědomujeme pomíjivost všeho. Můžeme si uvědomit, že jsou i odlišné kultury, s jinými rituály, s jiným pohledem na smrt, na mrtvé tělo. Bylo to sugestivní a naprosto přesně zasahující to základní a bytostné v nás."

Karmické souvislosti

Radko Chadima si z Tibetu neodnesl jen vzpomínku na obrovský nezabydlený prostor Tibetu, "píďalkovitě" se pohybující Tibeťany, Vzdušný pohřeb nebo necitlivé čínské zásahy do tibetské kultury. Odnesl si také poznání zákonů karmy.

Když se jednoho dne zastavili v malém  tibetském městečku, s přáteli si chtěli udělat piknik v přírodě. Rozhodli se, že si na ohýnku opečou čínský luncheon meat a slovenskou slaninu. Problém byl jen v tom, kde sehnat v Tibetu dřevo na oheň. Radko Chadima se v povznesené náladě a po alkoholově družebním večírku s Tibeťany rozhodl domorodcům zcizit dřevěné štafle, které poté s úspěchem použil na piknikový oheň.

Když Tibet opouštěl, na nepálských hranicích jej duchové Tibetu ve spolupráci s nenechavými celníky připravili o fotoaparát, i se všemi nafocenými dokumenty z celé výpravy.

V tom případě mají tibetské štafle cenu 15 000,- Kč