Moc fjn je v Praze Jóga v denním životě, mají centrum na náměstí Míru. Klidné, přijemné cvičení. Více možností, třeba speciálně na záda. Mají krásnou knihu.

Jaká svěžest, když někdo prezentuje svoje autentické prožitky, zvlášť nesouhlasí-li s všeobecně rozšířenými názory :-). Sám jsem něco dost podobného s hatajógou prožil když mi bylo 30, asi rok jsem se trápil marnými pokusy aspoň trochu si to cvičení začít užívat, nakonec jsem to se špatným svědomím vzdal. Teď je mi 65 - a ten život bez jógy zdaleka není tak špatný, jak jsem se tehdy hrozil :-). Držím palce.

"A budu stát pevně jako ten strom..." ne vždy je to nutný, občas je dobrý stát i obráceně-hlavou dolů

Jsme mentální dvojčata. S jógou mám úplně stejný problém. Ze tří problémů (1.vypadám hrozně a cvičím špatně, 2. neumím vyprázdnit mozek, 3. pitvám předkládané představy) mám dva víceméně vyřešené: ad 1. zjistila jsem, že víceméně všichni (i já) cvičí většinou se zavřenýma očima a provedení cviků se po roce konečně začalo blížit tomu, co požaduje lektorka (tedy bez té elegance, ale to je jedno, když se nikdo nedívá), ad 2. přidržela jsem se power jógy, je dynamičtější, klade větší důraz na fyzickou stránku cvičení než třeba hatja jóga, odpadají dlouhé, pro mě zcela nezvládnutelné meditace. Pokud jde o bod tři, závěrečné uvolnění beru sportovně, některé požadavky na mentální ukáznění zvládnu, jiné ne, třeba ten pokyn, abych si představila, že jsem pták volně kroužící nad horskou krajinou - nejdřív jsem se vtělila do orla, ale to vědomí, že vyhlížím zajíce a až ho najdu tak ho rozsápu ..., zkusila jsem kondora - ještě horší (je mrchožrout), zkrátka ještě druhý den mi vrtalo hlavou, jestli je nějaký pták, který by si poletoval jen tak, pro potěšení. Nakonec jsem se ustanovila na rorýsovi, sice nepatří do hor a v letu chytá mouchy, ale také v letu spí, takže pokud je nasycený, mohl by se snad vznášet jen tak ...

Přeji hodně potěšení z cvičení.

Díky, Ireno, jsem moc ráda, že v tom nejsem sama! :) Držím palce sobě i Vám! :)