Předvánoční úklid života

Začalo to tak nesměle… Nejdřív první adventní neděle, potom druhá. Dneska už má prosinec na začátku data dvojku a příchod Ježíška už se dá počítat na hodiny. Máte uklizeno? Že máte? A jste si tím jistí?

Navštívila jsem včera – 20. 12. – obchodní centrum Palladium. A napadla mě hláška ze slavného českého filmu – „hodina velkého trestu se přiblížila“. A všichni ti lidé, co stáli v těch nekonečných frontách, hádali se mezi sebou o poslední kusy luxusního značkového zboží a prali se, protože do nich někdo strčil nebo jim zkřížil cestu, všichni ti lidé budou mít určitě perfektní Vánoce. Stromek podle letošních trendů, což jsou mimochodem, kdybyste to chtěli vědět, pudrové romantické barvy – pastelově modrá, růžová či mentolová, ale také fuchsiová či fialová s růžovými podtóny. A hitem této zimy by se měly stát výrazné křišťálové poloprůhledné dekorace v živých odstínech. Jestli jste to ještě nezačali shánět, máte tak dva dny, dobře, možná dva a něco!

Nezapomeňte umýt okna, utřít prach, utřít prach i na místech, kde ho běžně neutíráte, nezapomeňte vyluxovat, vytřít, vyprat prádlo, vyžehlit prádlo, sklidit prádlo, vyčistit vanu a záchod, převléct postel, nakoupit zásoby, jak kdyby se schylovalo k válce. Nezapomeňte nakoupit dárky za desetitisíce, pečlivě je zabalit a naaranžovat pod stylový vánoční strom, doporučené barevné ladění uvádím výše, nezapomeňte omotat celý dům světýlky, nejlépe všemi barvami blikajícími, nezapomeňte to všem kolem sebe sdělovat a hlavně se u toho nezapomeňte tvářit dostatečně důležitě a strhaně.

Přesně takové dojmy ve mně Vánoce vyvolávají v těch šílených adventních dnech, při návštěvách obchodních center a v městské hromadné dopravě.

Stála jsem tam, koukala na ty lidi, nešťastně svírala všechny svoje tašky s dárky a uvědomila si, že ač se tomu sebevíc bráním, jsem jedna z nich. Taky jedu na vlně dárků už pár týdnů, pořád toho mám málo, pořád mám pocit, že ten a ten nebude mít radost z toho, co jsem vymyslela, pořád přemýšlím, jak to všechno stihnout… Raději jsem se sebrala a odešla domů, přestože všechno jsem zdaleka neměla.

Taky uklízím. Víc než dřív, pečlivěji než dřív a dokonce asi s větší chutí. Jde to totiž snáz, když máte uklizeno tam, kde k tomu nepotřebujete smeták ani lopatku. V srdci, v duši, v hlavě. Ve svém svědomí a ve své minulosti. Nemělo by to tak být jen o Vánocích, to všichni víme, ale když už to tak není, tak ASPOŇ o Vánocích… co? Třeba sliby se prý maj plnit aspoň o Vánocích, o Vánocích má být rodina pohromadě, o Vánocích na sebe mají být všichni hodní, o Vánocích se mají odpouštět viny a staré křivdy, o Vánocích má být prostě všechno lepší, než obyčejně je. Je to oslava života. Obnášející kruté přípravy.

Na co, ptám se? Na to, abychom ke štědrovečerní večeři usedli unavení, strhaní a ve stresu, jestli jsme všechno stihli? V takovém stavu tu kost v krku máte raz dva.

Směřuji celou dobu k jednomu důležitému poznatku. Všichni o něm víte, všichni ho znáte a možná se podle něj i řídíte. Že to prostě není o naklizeném době, ale o tom, že jste DOMA. Že to není o slavnostní večeři, ale o tom, jestli se u ní sejdete s těmi, které máte rádi. Že to není o dárcích za desetitisíce, ale o tom, jestli jsou zdraví všichni, které máte rádi. A je to o štěstí, že právě s nimi můžete slavit Vánoce. Není to dokonce ani o sněhu, lásce se daří i v blátě, věřte mi!

Nebudu dneska psát zbytečně dlouze, jsem totiž ráda, že jsem vůbec něco napsala. Nějak to nejde, ale o všech těch skutečně důležitých věcech nyní přemýšlím dvojnásobně. Zdraví, štěstí, láska, spokojenost, pohoda, odpočinek. Mysleme na to všechno pořád a o Vánocích tedy tuplem. Dlužíme to většinou hlavně sami sobě a těm svým nejbližším.

Když si představím ty nejdokonalejší Vánoce, vidím sebe a své nejbližší, jak si připíjíme dobrým vínem, jsme doma, usmíváme se na sebe, vyměníme si polibek a sledujeme, jak se ten druhý raduje z našeho dárku. Třeba všechny ty emoce v tom vzduchu něco změní a na jazyku jsou najednou ta slova, která se tam jindy možná derou těžko.

Mám Tě ráda. Jsem ráda, že Tě mám. Jsem šťastná, že jsme pohromadě. Děkuju. Děkuju, že jsi. Přeji Ti hlavně zdraví, já Tě potřebuji a potřebuji Tě zdravého. Potřebuji Tě zdravou.

Určitě máte někoho, komu byste to chtěli říct. Cítíte to tak, ale třeba neodvedete sebrat odvahu. Tak to zkuste na Vánoce. V přítmí stromečku, kdy se myslím každý dovede trochu uklidnit a vydechnout si. Je to skvělá příležitost.

Krásné Vánoce všem, kteří toto budou číst. Mějte se rádi a buďte zdraví.

Ostatní se vždycky nějak zvládne.