Jarní detox aneb tentokrát nežeru vůbec nic

Ono je to teď hrozně trendy, žejo, udělat si jarní detox. Pročistit organismus po zimě, dostat ze sebe všechen bordel a škody, co napáchala zima, Vánoce a tak, dostat se do formy, restartovat svoje tělo na to krásný období jara…

Vždycky jsem se tomu smála, tedy do chvíle, než jsem to vloni sama vyzkoušela. A i když jsem zarytě tvrdila, že tohle už nikdy, nikdy, NIKDY!, tak se tady teď koukám na sklenku nevábně vypadajícího hnědého nápoje a představuju si, že jsou to výpečky s červeným zelím a bramborovým knedlíkem, které byly dnes k obědu v restauraci, kam s kolegy denně chodíme na pořádnej dlabanec.

No prostě, napráším to na sebe, od posledního článku jsem v tom režimu moc dlouho nevydržela. Okolností spoustu, to je jedno, přiznávám se, a tak jsem se rozhodla k tomu samému kroku, co vloni, k tomu, co odstartoval období největších změn v mém životě. DETOX.

Začalo to prostě. Do práce nás přišla navštívit kolegyně, která odešla do důchodu, a vypadala báječně. Plná života, hubenější, rozzářená… A řekla nám, že nemusíme chodit do důchodu, abychom vypadaly skvěle jako ona, ale že jí moc pomohla třídenní detoxikační přírodní kúra, nijak drastická, docela prý chutná a zázračná. Trvalo jen pár dní, než jsme udělaly hromadnou objednávku a tím ušetřily poštovné.

Není to vážně nic složitého. Přípravka obnáší jeden den, kdy jíte jen ovoce a zeleninu a pijete spoustu vody, následně tři dny pijete denně dva litry směsi přírodního sirupu, vody, citronové šťávy a kajenského pepře. A tomu taky moc a moc vody. Tedy, tři dny je optimum. Lucie dala jen jeden den, díky tomu se pak Iveta hecla a dala to pět dní, já se držela zlatého středu. Tři dny budou bohatě stačit. Stačily. Stačí!

Nejtěžší je vybrat ty správné tři dny, celkově vlastně čtyři dny. Jakožto nezadaná dívka na vdávání jsem před rokem marně hledala čtyři dny v kuse, kdy nemám divadlo, kino, posezení s holkama nebo jinou akci s přáteli. Tak jako tak musíte vždy něco obětovat. Vloni mi první den, kdy se jí jen ovoce a zelenina, připadl na termín divadelního představení našeho spolku, kde jsem režisérka. Dodnes lituji své kolegy, kteří odskákali mou „báječnou“ náladu způsobenou tím, že zatímco já chroupu papriku a mrkev z krabičky, oni se v zákulisí cpou chlebíčky a domácími buchtami a zákusky našich nejšikovnějších hereček, zapíjejí to pivem, kávou a je jim krásně. Jo, byla jsem hodně příjemná, hodně.

Vlastně je ale jedno, co ty tři dny děláte, nejdůležitější je nevzdalovat se od oné místnosti, protože tam skutečně trávíte hodně času. Ale původní představa byla mnohem horší, abych vás uklidnila. Zatímco poprvé jsem proceduru rozdělila mezi víkend a pondělí, letos jsem si to dala celý v práci, protože tam nálada taky skáče nahoru dolů, ani člověk nemusí být o hladu. Ale přiznám se, chyběl mi můj bratr, který za mnou vloni celý víkend chodil a dokola se ptal: „Tak co, ségra, už ses posrala?“ A když jsem po několikáté odpověděla, že ne, že takto to neprobíhá, pronesl: „Ježiš, to je nuda…“ A už nepřišel.

Chyběl mi taky čas na sledování videí o vaření. Nechápu to, ale ačkoli jsem sama nemohla do pusy strčit nic, musela jsem – a i letos musím – pořád koukat na video recepty, fotky jídel, sepisovat, co všechno uvařím, až budu moct jíst, a při loňské víkendové kúře jsem seděla s rodinou u stolu a koukala se, jak obědvají. Zvláštní, těžko vysvětlitelné, ale je to tak.

Pro upřesnění, pít se to dá, tím pádem se to dá i vydržet. Nejhorší je to večer, když je kajenský pepř ve zbytku kouzelného lektvaru řádně rozleželý. A když už víte, že se druhý den můžete najíst, klidně tu poslední sklenku večer vylijete a dáte si místo toho bylinkový čaj.

Vím naprosto jistě, že to tak zítra udělám. Ano, je přede mnou poslední den detoxu. Proto jsem se taky rozhodla své pocity popsat. Ne, nemám hlad, liji do sebe vodu po půllitrech, takže prázdno v žaludku není, mám chuť. Chuť na ty největší prasárničky, jaké si umíte představit. Klidně i na bůček a to nejím tlustý! Už dva dny jsem nepoužila zuby ke kousání, to je hrozně divnej pocit, fakt!

Před chvílí jsem dělala generální úklid kuchyně, kolik jídla mi prošlo rukama! Překonala jsem chuť na syrovou rýži a ani jsem si nenamazala rajský protlak na prošlé suchary. Dopila jsem svou večerní dávku a představovala si, že to jsou špagety carbonara, bože, mňam… Už jen jeden den, Ivčo, už jen zítra si budeš představovat, že si do té skleničky liješ čokoládový shake.

Stejně jako před rokem si představuji, že první věc, kterou sním po detoxu, bude třeba pytlík brambůrků. Zároveň ale vím, že to neudělám. Protože bych potom musela na bratrovu obligátní otázku odpovědět ANO. Zároveň si vzpomínám na to, jak jsem se hned první večer po detoxu zlila vínem jako duha. A taky se prd stalo, takže… ne, letos to fakt neudělám :)

Detox je jako restart, po něm tedy přijde nový start. Protože když jsou vám volný kalhoty po třech dnech, nakopne vás to. Začala jsem cvičit, chodit na jógu, změnila životosprávu, naučila se pravidelnému režimu a hlavně poznala svou vlastní vůli, o které jsem vůbec netušila, že ji mám. Protože jsem to vydržela. Tři dny nejíst. No, je pravda, že v každé slabé chvíli jsem si vzpomněla na to, že mě ta sranda stála bez deseti korun šest stovek. Kdybych za to měla aspoň nový boty, ale hlad za ty peníze… Tak když už, tak už!

Není to sranda. Ale to život taky není. A tak člověk musí občas něco přetrpět, aby mu bylo veseleji. Aby se cítil lehčí, víc v pohodě a udělal něco pro sebe. Nemusíte za to nutně utrácet peníze ani tři dny nejíst. Každej to máme jinak a to je to hezký na tom světě. Jarní detox není vůbec blbost, teď už to vím a dost možná do toho za rok půjdu zase. Cest je spoustu. Všechny jsou ale v hlavě. A v mojí je teda ještě právě v tuhle chvíli medovník. Vypadni!

Ach jo… Už jen zítra. Tak vítej, jaro, novej začátku a novej režime. To dám, my holky s pevnou vůlí nikdy NEVYMĚKNEM!

(Jo, jeden fernet citrus by mi teď náladu spravil :))