ač s velkým pochopením nebudu utěšovat nebo konejšit jako mnozí nebo psát moudrosti (snad aby zaujali? ) a řeknu to na plnou hubu ... hledej šmudlo

Kmet jako já by asi neměl vstupovat, ale velmi se mi líbí váš dar sebeironie. Přidám malé doporučení. Se mnou jde léta životem krásná báseň Fráni Šrámka. Jmenuje se myslím Uporostřed cesty a začíná:

Ať cesty nikam nevedou, tys po nich šel a šel js rád...

Těch cest se nesmíš, nesmíš ptát...

Jo, taky mě ještě sem tam potkaj chvilky, kdy bych rád potkal nějakou normální ženskou, co nepotřebuje aby den měl 48 hodin, co nemusí stihnout všechny koncerty, divadla a výstavy, co nemusí navštívit všechny přímořská letoviska, ale co si se mnou sedne s hrnkem kafe na schody a bude si se mnou povídat o svých snech nebo jen tak mlčet a užívat s plnými doušky klidu a pohody. A pak si přečtu takovejhle blog a jsem i docela rád, že patřím k těm nemožným.

V této pasti uvízlo i docela dost kluků po vystudování nějaké techniky, načež se za nimi zavřeli dveře kanclů a kdo z nich nebyl zadaný, ten často po třicítce překvapeně zjišťuje, že je stále sám. Asi by to bylo ze začátku náročnější, ale ti chytřejší se nechají ochočit ke vzájemné spokojenosti. Zkuste tímhle směrem, a hodně štěstí.

II ( inženýrko Ivanko , s dovolením) , ráno je veselejší než večer či noc. Nebojte se , chlapů je asi fakt šlakovitě málo , leč přece jen ale jsou. Nesedáte panenko v koutě , najdou si.

Líbí se mně Vaše věta ...... až budu velká.. Já kdysi ,kdysi říkával..... až mně bude třicet , rozum dostanu.... Dnes je mně 2x tolik a mí spolupracovníci se docela často ptají , když už ten slavný den nastane? Pracuji totiž prakticky celý profesionální život v jednom malém kolektivu...

Ani vlastně nevím , zda by bylo dobré ten "rozum" dostat ???

A co třeba sportovat? Tam se vždy najde chlapů! Z některých by se dali vychovat i manželé!