Zelený zázrak: blíží se druhé výročí

Navenek křehká jednota. Ale uvnitř rozpolcenost přímo úměrná širokému (světo)názorovému rozpětí členské základny. Početné levicové křídlo, které by zejvně raději šlo po oranžové a červené než po modré a černé, tvrdě atakuje středopravého šéfa Bursíka a jeho poslanecko-ministerskou partu. Nechceme jen koryta zní zprava, chceme místa v dozorčích radách strategických podniků a své náměstky na ministerstvech kontruje levá. Tak dnes vnímám Stranu Zelených.

Stranu se šesti poslanci, jedním senátorem, řadou krajských a obecních zastupitelů  a zhruba šestiprocentní podporou voličstva.

Přiznávám, že jsem do dnešních dnů zcela neporozumněl procesu, který katapultoval Stranu Zelených do parlamentních křesel. Když se na přelomu ledna a února 2006 náhle, bez zjevné příčiny,  jejich předvolební preference vzedmuly z v podstatě patnáct let konstantních 2 procent na 5,5 procenta, přemýšlel jsem, proč se tak stalo.

Mohla za to volba Martina Bursíka předsedou?
Pro někoho bezpochyby charizmatický člověk, v hlavě to má srovnané, umí třídit a formulovat své myšlenky. Šéfem Zelených byl ale v té době už delší čas a navíc nepřišel s žádnou objevnou vizí, která by mohla voliče masově zaujmout.

Mohl za to vzrůstající odpor k tzv. zavedeným stranám?
Dost možná. Ale proč se více než zdvojnásobila právě podpora Strany Zelených a ne třeba SNK-Evropských demokratů nebo Nezávislých.

Pomohla mediální podpora exprezidenta Václava Havla?
Asi ano. Ale svou náklonnost k "zelené" dával Václav Havel opatrně najevo už v době svého hradního angažmá a po jeho skončení pak velmi často a nahlas. A přesto to s léty stabilní dvouprocentní podporou Zelených dlouho nehnulo.

Nejsem příznivcem různých teorií spiknutí, ovšem v tomto případě se ani po bezmála dvou letech nemohu zbavit dojmu, že v roce 2006 nešlo ze strany rozličných agentur (CVVM, STEM, SOFRES FACTUM...) o výzkum veřejného mínění, ale tak trochu o jeho vytváření.

Zatímco dlouhá léta opakovaně tvrdily, že žádná z neparlamentních stran nemá šanci na úspěch (v čemž je vydatně podporovala ekipa politologů), najednou bylo jako mávnutím kouzelného proutku všechno jinak. A s blížícími se volbami to se Zelenými vypadalo čím dál tím růžověji.

A pak že se zázraky (občas) nedějí. Kdy se dočkámě dalšího?