Veřejná volba? Jen kontrola poslušnosti

 O víkendovém „galapředstavení“ českých zákonodárců při první prezidentské volbě bylo napsáno a vyřčeno mnohé, a tak bych se rád blíže zaměřil na jediné téma – způsob volby hlavy státu.

Ve vyspělých parlamentních demokraciích, ke kterým se čeští zakonodárci rádi hlásí, bývá tajná volba v otázkách personálních normou (Řecko budiž čestnou výjimkou), k volbě veřejné se většinou přistupuje v záležitosech procedurálních.

Od vzniku Československa v roce 1918 se tajně volilo při všech prezidentských volbách. Změna přišla až v roce 1948 spolu s Klementem Gottwaldem... Po listopadové revoluci v roce 1989 proběhla veřejně jen první prosincová volba Václava Havla, poté se už československý a později český parlament vrátil k NORMÁLU, tedy k volbě tajné.

Ale šedesát let po Gottwaldově změně je tu změna další. Proč k ní došlo? Argumenty a kupčení s hlasy, kterému zabrání jen a jen veřejná volba, kde lidé uvidí jak kdo volí, znějí sice na první poslech šlechetně, ale opravdu jen na první poslech.

Skutečná motivace autorů historické změny způsobu volby prezidenta byla ve Španělském sále Pražského hradu víc než patrná. Lidé sledující volby u televize neměli sebemenší šanci sledovat, jak který poslanec či senator skutečně hlasoval, naopak straničtí „dozorci“ v pohodě dohlédli na poslušnost svých oveček. Davida Ratha či Kateřinu Jacques určitě ještě teď pořádně bolí za krkem...

Když už si podporovatelé kandidatury Jana Švejnara silou hlasů v poslanecké sněmovně veřejnou volbu vydupali (v součtu hlasů ze senátu a sněmovny měli ovšem navrch zastánci volby tajné!), očekával jsem, že budou zákonodárci hlasovat jednotlivě, po jménech. Tak, jak proběhla již zmíněná první porevoluční volba Václava Havla nebo tak, jak se obvykle hlasuje o důveře či nedůvěře vládě či rozpočtech. Jenže realita byla jiná, o lidi tu vůbec nešlo...

Představitelé „únorové koalice“ velmi rádi zdůrazňují, zejména před televizními kamerami a diktafony žurnalistů, nutnou nadstranickost prezidenta. Budiž, ale v tom případě by měli akceptovat i nadstranickou volbu prezidenta. Jinak řečeno: každý zastupitel by měl volit podle vlastního vědomí a svědomí (ano, někdo ho může mít i černé...), nikoli dle pokynů stranických sekretariátů či přímo partajních vůdců. A nejsvobodnější volbou je bezpochyby volba tajná.

Volba tajná je základem parlamentní demokracie. Tajně volí také lidé poslance, tajně volí i senátory. Pokud volič neupraví hlasovací lítek TAJNĚ za plentou, je volba neplatná. Nerad bych se dočkal návratu doby, kdy naopak cesta s hlasovacím lístkem za plentu znamenala jisté potíže...