Tereza. Jedině Tereza?

Tak nevím. Asi jsem ztratil poslední zbytky hudebního sluchu. A taky iluzí. Když loni vyhrála premiérovou českou Eurovision Song Contest skupina Kabát se svou snad nejnepovedenější písní poslední doby, řekl jsem si, budiž. Popularita  Kabátů je obrovská a tak fanoušci nad kvalitou songu přimhouří obě oči.

Ale nad tím, kdo (nebo co?) katapultovalo letos do Bělehradu Terezu Kerndlovou, ještě teď kroutím hlavou. Nic proti té dívence nemám, jejího tatínka Láďu Kerndla mám docela rád. Ale její sobotní vystoupení mi na rozdíl od hlasujícící (imaginárních? skutečných?) přišlo tragické.

Ne, že by přímý přenos neodhalil slabé chvíle i u některých jiných účinkujících, ale permanentně falešný jekot který se linul z jejích úst mě uváděl v úžas. Ten pak ještě zesílil po výhlášení vítězů.

Zpěv na úrovni semifinalistů Superstar. S takovým hodnocením přišli ve spojení se slečnou Kerndlovou někteří kritici. Těžko říct, zda by tak daleko v téhle soutěži opravdu došla. Už v dobách Black Milk nebylo těžké přeslechnout, že je nejslabším článkem tohoto tria. Nejen Helena Zeťová, ale i dnes tak trochu zapomenutá Tereza Černochová jí jasně převyšovaly. Stejně jako celá řada soutěžících v sobotním večeru.

Mnohem raději bych v Bělehradě viděl třeba Gipsy.cz nebo Čechomor. I pološílený Dan Nekonečný by se svou pyroshow srbské publikum a porotu možná zaujal. O tomtéž nejsem rozhodně přesvědčen u Terky Kerndlové. Možná ale zabodují její svůdné tanečnice...

Ale kdo ví, třeba mi opravdu chybí hudební sluch....