Soumrak novinových stánků

Stávaly s nadsázkou na každém rohu a patřily ke koloritu velkoměsta. Novinové stánky. Současná doba jim nepřeje, a tak čím dál tám častěji mizí a nebo opuštěny pomalu chátrají.

Patřilo to k dennímu rituálu. Cestou do práce jsem si ve stánku koupil noviny a dříve než tramvaj projela každodenní trasu, jsem jich stačil velkou část přečíst. Ještě před dvěma roky jsem měl v okruhu 500 metrů od bydliště (Modřany) na výběr ze tří novinových stánků. Nejprve zavřel jeden, pak zmizel druhý a nedávno i ten poslední.

A podobná situace je i v jiných částech Prahy. Kdo chce po ránu denní tisk, musí si jej pořídit buď v supermarketech nebo v kamenných trafikách. Důsledek konkurenčního boje? Ano, do značné míry. Ale paradoxně za to částečně může i monopol.

O distribuci tisku se v devadesátých letech staralo několik firem, konkurence však postupně slábla až na trhů zůstal v podstatě jediný hráč. A ten občas svou roli patřičně využije.

Na dokreslení předchozích vět nabízím část komunikace, kterou jsem vedl s jedním z dnes již bývalých trafikantů.
1. den
Já: "Prosil bych mladou frontu a sport"
On: "Bohužel nemám, zase s novinama nedorazili."

2. den
Já: "Zase bez novin?"
On: "Jo, přesně tak. Včera dorazili po deváté. Tak jsem jim volal a postěžoval si. No a dnes nedorazili zase."

3. den
Já: "Zase nic?!"
On: "Ne a do konce měsíce to lepší nebude. Prej si mysleli, že když si stěžuju, tak už noviny nechci. tak mě vyřadili ze systému a zařaděj mě do něj až na začátku příštího měsíce."

Za týden
Já: "Tak jak to vypadá?"
On: "Pořád stejně. Asi to do konce měsíce zavřu, prodej cigaret mě neuživí..."

Trafikant zavřel a už nikdy neotevřel...

Podobné zkušenosti mi potvrdilo víc lidí. Novinové stánky zažívají soumrak...