Profesionální sport v Česku minimálně v nejbližších dvou týdnech ulehne k "zimnímu spánku". Rčení v zdravém těle zdravý duch holt v čase korony neplatí...
Samo o sobě je toto opatření v současné epidemické situaci pochopitelné, jen by neškodilo zohlednit to, jak si jednotlivé sporty v čase koronakrize počínají. A podle toho restrikce odstupňovat. Pan ministr zdravotnictví Prymula na to čas a potřebnou empatii zjevně nemá. A zdá se, že ani jeho poradci.
Přístupy vedení dvou v tuzemsku nejoblíbenějších sportů - fotbalu a hokeje - ke koronakrizi a k prevenci jsou naprosto odlišné.
Zatímco Ligová fotbalová asociace, která řídí první a druhou fotbalovou ligu, a především samotné kluby investují milionové částky do prevence v podobě testů před KAŽDÝM ZÁPASEM, do izolace hráčů od širšího okolí a mnohdy i od rodin, v hokeji se nic takového nedělo a neděje. K testování dochází až při podezření z nákazy.
Zatímco v hokejové extralize bylo odloženo už více než 30 zápasů a její program je přehledný a srozumitelný asi jako spontánní projev nejmenovaného premiéra, ve fotbalové lize došlo k odkladu pouhých 2 zápasů.
Přesto se český profesionální fotbal dočkal stejného "zacházení" jako ostatní sporty. Čtrnáct dnů nečinnosti a finančních ztrát.
Ačkoli kluby i vedení LFA udělaly maximum pro to, aby soutěže mohly probíhat dál, bylo jim to znemožněno.
Je to paradoxní. Zatímco opakovaně testovaní profesionální fotbalisté, kteří už musejí mít od špejlí vyhloubený tunel mezi nosem a mozkem, nemohou v lepším případě na dva týdny vykonávat své povolání, až dvacetičlenná partička netestovaných nadšenců si zakopat s požehnáním vlády jít může. A pak si třeba zajít na pivko. V maximálně čtyřčlenných skupinkách, samozřejmě...
