Místo strategie rozbíhající se volební kampaně musely špičky ODS v úterý řešit zapeklitou otázku. Zbavit se svého prostořekého šéfa a volebního lídra Mirka Topolánka nebo ne? Volit museli mezi dvěma špatnými možnostmi, třetí volba neexistovala.
Nakonec tedy Mirek Topolánek v čele modrých zůstává, alespoň prozatím. Co to ODS přinese? Minusy v tom, že se od ní možná odkloní určitá skupina voličů, která už nebude k úletům pana předsesy tolerantní. Plusy v tom, že v čele strany a kampaně sice zůstane člověk kontroverzní, ale na druhou stranu nesporně charizmatický. Bude ho vidět, bude ho slyšet.
Případní nástupci Mirka Topolánka jsou buď neméně kontroverzní (Langer, Gandalovič, Bendl...) nebo relativně slušní, ale zato nevýrazní (Němcová, Nečas...) a nebo nepříliš známí (Vodrážka, Drobil).
Osobně si myslím, že spolustranící Mirka Topolánka zvolili lepší ze špatných variant. ODS v nastávajících volbách jen těžko zvítězí nad oranžovými neokomunisty, Topolánkova éra v čele strany tak beztak skončí. Pokud by ODS vytasila nyní nového, provizorního šéfa, postavila by ho do role obětního beránka.
P.S. Teprve dnes jsem měl možnost si přečíst kompletní, nezkreslený přepis onoho skandálního/nešťastného (nehodící se škrtněte) rozhovoru Mirka Topolána pro gay časopis Lui. A nemohu se zbavit dojmu, že tahle předvolební bublina byla tak trochu přefouknuta...
