Ten paradox se zrodil v roce 2000, kdy se konaly historicky první krajské volby v České republice. Tedy jen ve 13 ze 14 krajů. Praha, která je považována za rovnoprávný kraj, se stala dějištěm zvláštní anomálie. A to nejen díky tomu, že tehdy získala odklad do roku 2002.
Ačkoli by pražské zastupitelstvo mělo být z logiky věci rovno zastupitelstvu krajskému, volí se do něj zcela jiným mechanismem, kopírujícím volby do obecních zastupitelstev (v případě Prahy zastupitelstev městských částí). Tedy na jednom volebním lístku (spíše plachtě), jsou všichni kandidáti a kandidující strany. Volič může dát hlas i kandidátům z více stran.
Naproti tomu v krajských volbách je princip podobný volbám parlamentním. Každá strana má svůj hlasovací lístek. Prostě klasický poměrný systém.
Mnozí možná namítnou, že ve velkých městech (Brno, Ostrava...) se volí také do zastupitelstev městských i obvodních, jenže na rozdíl od Prahy nemají tato města statut KRAJE.
Korunu všemu nasadila před letošními volbami ODS, která bez skrupulí využila své momentální převahy na magistráru a prosadila rozdělení Prahy na sedm volebních obvodů. Paradoxně se tak volební model ještě více vzdálil "krajské" podobě a díky atomizaci v něm posílí prvky "obecní". Ačkoli jsem v minulosti patřil k pravidelným voličům ODS, doufám, že za tuto kulišárnu bude během příštího víkendu po zásluze vytrestána...
Přiznávám, že ačkoli s myšlenkami a návrhy sociálních demokratů souhlasím opravdu velmi výjimečně, v tomto případě je mi jejich snaha prosadit "krajská pravidla" pro volby do pražského zastupitelstva sympatická. Otázkou je, proč k tomu dospěli s desetiletým zpožděním. Žeby z pudu sebezáchovy? :-)
