Malé listopadové sametové zamyšlení

Pětadvacáté výročí Sametové revoluce je za námi. Co přineslo? Z mého soukromého pohledu těchto pár    momentů.

1) Ukázalo se, že česká společnost je po čtvrt století čím dál tím víc rozdělena. A to navzdory tomu, že na prezidentském stolci sedí člověk, který rád zdůrazňuje, že chce společnost spojovat. Zatím se mu to tedy moc nedaří. Ale ono není divu, slova a skutky se míjejí docela často. Komunisté se také rádi rádi domáhají lidských práv, islamisté  demokracie a ruský prezident Putin varuje před nebezpečím fašismu...

2 ) Davy lidí v Praze a početné skupiny v dalších městech ukázaly, že onen listopadový etos navzdory mnoha zklamáním, problémům  a momentům rozčarování stále nevymizel. Že pro nezanedbatelůnou část veřejnosti stále převažují klady nad minusy. Pro některé výrazně, pro jiné třeba jen těsně.

3) Že společnost není tak apatická, jak by možná mnohým vyhovovalo. Že lidé dokáží reagovat na přešlapy politiků či dokonce zjevné lži. Že i když je někdo na pět let zvolen v demokratických volbách, nestává se na dalších pět let nedotknutelným a je mu vše tolerováno.

4) Že ti co byli v domě Sametové revoluce dětmi, dnes dokáží svým dětem vysvětlit co se tehdy stalo. Že je, byť jsou třeba následně kritizování za jejich "politické zneužití", vzali na místa kde se psaly dějiny.

5) Že stačí pár horkokrevnějších a nemyslících jedinců, kteří sáhnou po vajíčkovorajčatové munici, k tomu, aby byl označen kritiky a moralisty za vyvrhele celý protestujícíc dav. Že přitom tento dav dokáže v tichosti naslouchat projevům, které mají hloubku a obsah a odměnit je potleskem.

A co říct závěrem? Že to prostě před 25 lety stálo zato a že to stojí zato i dnes. Alespoň pro mou maličkost.