Kupředu levá, kolik kroků zpátky?

I když jsem volební prohru ODS v krajích očekával, výsledný debakl mě překvapil. Lidový dům slaví triumf a předáci oranžových už kují plány, jak na hlavu poražené modré ještě více zašlapat. Sázka na referendum o Topolánkově vládě ČSSD vyšla, tak proč to neosladit i krajským politikům ODS.

"ODS považujeme za hlavní poraženou stranu, krajské koalice s ní krajským buňkám ČSSD nedoporučujeme," znělo unisono z úst Jiřího Paroubka, Bohuslava Sobotky a Zdeňka Škromacha.

Vše nasvědčuje tomu, že se dočkáme skutečných oranžovou-rudých krajů, ať už v podobě otevřených koalicí či tichých dohod. Druhý případ je možná paradoxně horší, odměny v podobě teplých místeček pro rudé hochy a děvčata v nejrůznějích krajských organizacích jsou nasnadě.

Jiří Paroubek si svůj - historicky první - triumf patřičně vychutná. A porážku nikoli rivala, ale nepřítele, ještě víc. I když se v prvních reakcích držel docela zpátky, později k večeru už typicky po Paroubkovsku přitvrzoval. A bude hůř.

Co na tom, že v krajích má ODS řadu schopných a pragmatických politiků, kteří se po minulé, ještě drtivějších porážce ČSSD (v roce 2004 získala v krajích 14%, ODS letos 23%) nesnížili k dehonestaci soupeřů a v několika krajích přizvali ČSSD do kolalice, byť nemuseli.

Dobře totiž věděli, že v krajských volbách jde především o krajská témata. A parlamentní nepřátelství ba nenávist by měli jít stranou.

Kupříkladu řada politiků ČSSD v Jižních Čechách v soukromí přizná, že nýní už exhejtman Zahradník je muž, který pro kraj udělal nemálo. Protože ale prohrál a ODS není z Lidového domu "doporučována", pošupajdí do opozice.

A kraje se vydají ostře doleva. Kolik kroků udělají během čtyř let zpátky?...