Přiznávám. Nejsem příznivcem Vladimíra Putina, nemám důvěru v zahraniční politiku Ruska a jsem skeptický k vnitropolitickému vývoji v této obřímí krajině. Drtivé vítězství strany současného prezidenta v ruských parlamentních volbách však beru jako těžko zpochybnitelný fakt.
Označit ruské volby za nedemokratické nelze. Až na dílčí incidenty ve volebních místnostech (hlídaní studenti, motivovaní důchodci) probíhalo hlasování hladce a podle plánu. Putinova plánu.
Návrat ztraceného sebevědomí, vzedmutí národní hrdosti, hráz americké hegemonii. Velké Rusko ještě neřeklo poslední slovo. Ano, na to značná část ruské populace slyší. Glasnosť vyšla z módy, demokracie se přece nenajíme...
Každý svého štěstí strůjcem. S tím souhlasím. Dokud se "ruský medvěd" nezačne drápat za hranice svého teritoria, nechť si děla, co si zamane. Je prý hodný, nic od něj nehrozí, zní i z mnoha českých úst. Možná. Ale spoléhat se na to nechci. Historie je výmluvná a jak známo, ráda se opakuje.
Byť už bývalý Sovětský svaz rád a hlasitě plísnil světové imperialisty ze zámoří či britských ostrovů, imperialismus byl už od dob carů v Rusku doma. Vždyť co ruského je na východ od Uralu? Tedy kromě milionů potomků kolonizátorů. A sovětská éra? Pamětníci v Pobaltí a východním Polsku by mohli vyprávět...
Staronové ruské pojetí demokracie se naplno projevilo v předvolební kampani. Putin kam se podíváš... Opoziční strany v mediích? K čemu? Opoziční lídři ve vazbě? Patří jim to, porušili zákon. Putinův zákon.
Prezidentova strana vedla dvě kampaně. Hlasitou a všudypřítomnou za své vítězství, tichou ale účinnou za co nejdůkladnější eliminaci občanské opozice.
Vladimír Putin rád vystupuje coby sebevědomý politik. Kdyby jím ale opravdu byl, jistě by se razantně nesnažil zbavovat ideových oponentů. Skutečný demokrat se sebereflexí silnou opozici totiž potřebuje.
