Někdy si člověk toužebně přeje, aby se ve svých odhadech mýlil. Když jsem na začátku dubna psal na svůj blog příspěvek o tzv. malých stranách jdoucích do evropských voleb, přál jsem si, abych se pletl. Bohužel, realita mi dala za pravdu. Za něchtenou pravdu.
Osobní antipatie a nechopnost dohodnout se na společném postupu = 24,31% hlasů, které neposlaly do Bruselu/Štrasburku žádného europoslance...
Tak vysoké procento hlasů pro malé strany se ještě v žádných tuzemských volbách nesešlo. Svědčí to o tom, že poptávka od voličů na jiné než "zavedené" partaje existuje. Potíž je ovšem v tom, že adeptů z řad malých stran bylo znovu přespříliš.
Velkým stranám to bezesporu vyhovuje, což nijak netajil kupříkladu staronový šéf lidovců Cyril Svoboda, který po uplynulých volbách hned několkrát opakoval: "Důležité je, že si mandáty rozdělí jen čtyři strany..."
Zástupci malých stran se sice do Bruselu nevypraví, devět partají přesahnuvších hranici 1% ale slaví zisk jakéhosi bolestného, tedy příspěvku 30 Kč za každý hlas. Rozdělí si celkem 13 377 039 Kč. Nejvíce získá Suverenita Jany Bobošíkové (3 015 420 Kč), nejméně Pravý blok Petra Cibulky (708 360 Kč).
Velké strany jim toto malé všimné jistě přejí, ostatně jednoprocentní vějička v zákoně o volbách do EP je jejich dílo. Dobře vědí, že čím víc hladových vlků se po kořisti vrhne, tím víc jich zůstane nenasyceno.
Chtělo by se mi věřit, že se mimoparlamentní strany před říjnovými volbami poučí, překonají vzájemné antipatie a vytvoří bloky shodně či podobně orientovaných uskupení. Jenže mnohem pravděpodnější je, že můj dubnový článek (viz níže) bude stále aktuální...
