Seznam kandidátů na nástupce Václava Klause se utěšené rozrůstá. Ne všichni zřejmě stihnou do 6. listopadu získat 50 000 podpisů či přízeň dostatečného počtu zákonodárců, už teď je ale finální seznam docela plný.
Čím víc soupeřů, tím lépe. To mohou spokojeně konstatovat oba hlavní favorité 1. kola - Jan Fischer a Miloš Zeman. Těžko předpokládat, že by jim některý z nových kandidátů výrazně ukrojil z jejich preferencí. Naopak, zbývající členové "pelotonu" se velmi pravděpodobně tak nějak vyeliminují mezi sebou.
Podobný efekt byl patrný - tu více, tu méně - během nedávných krajských voleb. Modelovým příkladem je Středočeský kraj. Zatímco v roce 2008 zde kandidovalo 14 uskupení, letos jich bylo už 21. A výsledek. V roce 2008 zde "propadlo" 13,5% hlasů, letos 27,5%...
Poptávka po nových stranách či hnutích mezi voliči existuje, kandiduje-li však subjektů příliš mnoho, hlasy se jednoduše rozptýlí... A těží z toho především tzv. zavedené strany.
Je to jeden z rysů demokracie. Svobodné volby umožňují ucházet se o mandát komukoli a kamkoli. Na tom samozřejmě v (zatím) svobodné zemi nelze nic měnit. Jen by nebylo na škodu, kdyby se názorově blízké proudy dokázaly dohodnout na společném postupu. I v politice platí že méně je někdy více...
