Křížové výpravy jsou vděčné téma, pro ty, kdo chtějí dát průchod nenávisti ke křesťanství nebo obdivu k islámu. Ponechme jim to tedy.

Pokud by chtěl někdo si utvořit nějaký nezávislý názor, tak doporučuji výstupy ze společného Evropského projektu vojenských historických muzeí, který běžel v 80. letech minulého století, Tedy ještě za minulého režimu, naše Vojensko-historické muzeum Praha se do něho zapojilo. Jeden můj známý se na tomto projektu podílel, vím to tedy od něho.

O co v projektu šlo? Zmapovat křížové výpravy z vojenského hlediska: Kolik se účastnilo vojáků, odkud, kdo velel, jak byli organizování a hlavně rekonstruovat průběh bitev. Velmi záhy zjistili, že křesťanských bojovníků bylo velmi málo, muslimští bojovníci měli velmi silnou početní převahu. Navíc křesťanská vojska šla vlastně do neznáma. Například přišli k Antiochiji a byli zděšeni, jaké má mohutné hradby. Takovou ohromnou pevnost nikde v Evropě neviděli a netušili jak by ji bilo možné dobýt. V noci jim otevřel bránu jeden z obránců města. Byl to křesťan, kterého muslimové přinutili přijmou islám.

Usoudili, že i Jeruzalém bude mít podobné hradby, proto povolali tesaře z Itálie, aby jim pomohli postavit dva obléhací stroje, které přisunuli k vysokým hradbám Jeruzaléma. Muslimové oba stroje zapálili, po jednom hořícím stroji se však několika křižákům podařilo dostat na hradby... Vysvětlení, proč málo početná křižácká vojska zvítězila, však pracovníci z evropských muzeí nenašli.

Kdo chce získat ideologicky nezatížený pohled, doporučuji hledat v těchto oblastech.

Ještě jedna poznámka: "Teklo krve po kotníky" nebo "brodili se po kolena v krvi" jsou básnické obrazy, prakticky to není možné.

Pane plus,

1.křížová výprava ve své době jednoznačně zachránila Evropu před muslimskýmnebezpečím. Její dnešní kritici si musí uvědomit, že jen díky rozhodnémupostoji tehdejší církve a jen díky křížovým výpravám do Svaté země bylooddáleno obsazení části Evropy Turky, ke kterému sice nakonec přeci jenom došlo(viz obléhání Vídně), ale až o hodně později.

Netvrdím, že ve finále křížová výprava nepříspěla k svobodné Evropě. Rozhodně ale nebyla zásadním prvkem.

Nikde křížovou výpravu jako takovou nekritizuji.

Důvoem křížových výprav byla tíživá geopolitické situace Evropy. Vždyť v té době bylaohrožena Evropa, a to z důvodu, že z jedné strany na Iberském poloostrově ajihu Itálie útočili či ji obsazovali Arabové. Další muslimské nebezpečí přicházeloz východu, kde byla málem zničena Byzantská říše, když ztratila přes polovinusvého území, a to své maloasijské državy, které jí sebrali muslimští Seldžukovépo svém vítězství roku 1071 u Mantzikertu, a útočili dále na západ. Roku 1077obsazují Seldžukové Jeruzalém. Do Malé Asie pronikli seldžučtí Turci z východu,přejali islám a začali nejen neslýchaně týrat a zabíjet zde usedlé křesťany,ale vyvražďovali i celé poutní výpravy. Křesťané totiž odedávna putovali doSvaté země a za byzantského panství nad Palestinou byly tyto pouti velmi četné.Problémy začaly už po roce 970, kdy se panství nad Palestinou zmocnila dynastieFatimidů a začala křesťany utiskovat. Roku 1009 nechal jejich sultán dokonce izbořit chrám Svatého hrobu. (Již roku 636 dobyli Jeruzalém Arabové podOmarem II.)

Důvodem křížové výpravy určitě nebyli Arabové na Pyrenejském poloostrově, protože ti byli už asi 10 let předtím v zoufalé situace a na Pyrenejském poloostrově prakticky bez moci.

Důvodem (nebo jedním z primárních důvodů) byla určitá nestabilita uvnitř křesťanské církve, která potřebovala více proložit svoje propojení se státem, aby si upevnila pozici univerzálního státního náboženství. Navíc v té době údajně rostlo napěti mezi uskupeními v Evropě, a proto bylo chytré nasměrovat válečnické chutě vhodným směrem. To, že v té době na východě řádili Arabové, není příčinou výprav, ale vhodnou okolností.

Možná by nebylo od věci si uvědomit, jaký vývoj od konce reconquisty na sklonku 15. století prodělal "západní svět" a jaký muslimský arabský.

O tom, není tento článek. Článek jen reaguje na danou knihu a její kontext.