Vláda chce vzít peníze bývalým komunistům

A dát je disidentům. Pěkné plácnutí do prázdna. Jakým komunistům, jakým disidentům? 22 let se čekalo na takovou ptákovinu? Jak se bude vybírat komu jo a komu ne? Vždyť „napříč politickým spektrem“ jsou bývalí komunisté všude. Hájili se tím, že by bez vstupu do KSČ byla ohrožena jejich kariéra. Co chcete dělat, když je Naděžda Kavalírová předsedkyní Konfederace politických vězňů, a udělali kozla zahradníkem, když se stala předsedkyní Rady  Ústavu pro studium totalitních režimů, komu se bude snižovat příjem, aby ho získal nějaký disident.

Vzpomínám na osmašedesátý rok, kdy jsem byl jako technik v rozhlase. Odsuzoval jsem vyhazování ze zaměstnání redaktorů, kteří vysílali po vpádu „bratrských“ vojsk do republiky 21. srpna. Tu mi jeden dědek, bývalý rozhlasák, řekl abych je nelitoval. Oni prý se po čistkách v padesátých letech chovali stejně ke svým rozhlasovým předchůdcům. Jediné, co bylo jinak, že oni měli tenkrát vzdělání na rozdíl od svazáků, kteří nastoupili jako normalizátoři po nich. Z některých jsou nyní „zasloužilí“ pracovníci, a život jde dál.

To byl jen malý úsek, rozhlasový, tak si nedovedu představit, jak se to bude rozplétat v celé společnosti. Jak se stali disidenty? Vždyť to byli zhrzení komunisti, kteří v rozhodujícím čase byli s nesprávnou partou na pivu. Jak věřit Pavlu Kohoutovi či reformátorům „osumasedesátníkům“, kteří dodnes nepochopili, že komunismus je nereformovatelný.

Vládní návrh zní v titulcích hezky, ale jistě vědí, že u nás neuskutečnitelný. Vždyť celý Parlament je prolezlý bývalými komunisty, jinak by nemohly obsazovat do spřátelených funkcí i bývalé StBáky.   Ti rychlejší a šikovnější své složky včas zlikvidovali, za což mohou děkovat bývalému ministrovi vnitra Sachrovi. Úpravy životopisů je takový folklór, že již nemá cenu se o ně opírat. Když při jedné z návštěv v USA se o Václavu Klausovi psalo, jak bojoval proti režimu, tak věřím, že zkrátí důchod nějaké babce, která v domově důchodců, pardon, penzionu pro seniory nepochopila, že se již neříká soudruhu, ale pane, i když jde třeba o stejného člověka.

Pokud jde o soudruhy z vyšších pater, tak ti to mohou brát, že platí opět „členské příspěvky“ nebo na charitu, a odepíší si je z daní. Někteří jsou za hranicemi, a ti staří, stejně již nevědí, která bije. Opravdu je vládní návrh prudce aktuální.

Populisti všech zemí, spojte se!