Už zbývá jen Štrasburk nebo lampárna na masaryčce

To mě jen tak napadlo při sledování (náhodném) kauzy Vondráčková/Kubišová, protože je to tak přiblblé, že to stojí za pár řádků mého názoru. Tedy jak si obě zpěvačky vybavuji od roku 1968. Naposledy jsem je veselé viděl, jak před sídlem ÚV KSČ na schodech dávají Dubčekovi nějakou tretku (nepamatuji si, co to bylo), a každá ho políbila ze strany na tvář.  

Čas běžel, a píseň pro Rudolfa (TV seriál), Motlitba pro Martu, se stala písní politickou, což bylo asi oním dělítkem mezi oběmi zpěvačkami. Marta se neshrbila před prověrkami a následoval zákaz. Nebylo to asi tak krátké, ale výsledek byl tento. To Helena chytila „vítr do plachet“, a jela. Nic a nikdo nebyl v cestě. Asi si občas pomyslela, co bude, až to praskne. Rusáci tu byli „dočasně“ a ve společnosti se za čas začínalo podléhat myšlence, že to tu bude asi skutečně na věčné časy. A tak se Helenka stále víc ubezpečovala o své velikosti. A někdy stačilo jen slovo….

A najednou bum, byl tu listopad 1989. Marta opět zpívala Motlitbu pro Martu na balkonu Melantrichu na Václavském náměstí. Helena, jakoby zmizela, až do té činohry o setkání přátel v Lucerně. Tím si Helena ověřila, že jí vlastně nic nehrozí, tak se „otřepala“, a byla zase svou, jen nepostřehla, že se svět za ta léta změnil. Marta sice tolik nevydělávala, ale měla něco, co nelze koupit – čistý štít, což mělo být zhodnoceno plánovaným turné. Po létech opět ve třech. Helena to považovala za hotovou věc, tak smlouvu dala podepsat později. Jen si neuvědomila, že si jí Marta přečte a dojde jí, že by se uvázala na 20 let. Tak to prostě nepodepsala. To se Heleně nikdy nestalo, navíc od chudinky, která se stará o zatoulané psy!

No a dál už je to v režii jiných pánů. Jen nechápu, jak někdo chce žalovat bez jasného důkazu v ruce. Ani odposlech by nebyl argumentem. A proč podlehla naše „kulturní fronta“ dojmu, že by soud mohl dopadnout jinak? Jen to soudci zkomplikovali, protože by výsledek mohl být chápán jako podlehnutí nátlaku. Chápu, že mohli být nedůvěřiví, když se dnes ruší nebo „jen“ mění  tisíce smluv, řádně sjednaných podmínek (mám na mysli stavební spoření), a není to prý nic proti Ústavě. A co ti nešťastníci, kteří se nechali nalákat na výhodné podmínky pro stavby solárních elektráren a nestihli to dokončit. Nebo jen tak zrušení plánovaných dotací atd. atd. To však je jiná činohra. Dále budu sledovat, jak se Helena úplně znemožní dalšími odvoláními. Prý to není sama Helena, ale agentura, jíž shodou okolností celou vlastní.

 Dobré účty dělají dobré přátele - Clāra pacta – bonī amīcī