Týdeník Economist píše... Ovšem nic nového

The Economist popisuje naši politiku, což je prý děsivé. Jak pro koho, my za našeho mládí jsme takovým „novinkám“ říkali, že vymysleli trakař. Popisování dějů v našem politickém rybníčku je nošením dříví do lesa.

Nechápu, že někoho může vzrušovat jakákoliv sviňárna politiků, takříkajíc napříč politickým spektrem. Ono to mělo pompézní začátek, kterému jsme říkali kuponová privatizace. Korunu tomu dal tehdejší ministr financí, který popřel existenci špinavých peněz.

Zajímavé by bylo, kdyby to ovšem někoho zajímalo, mám na mysli to, že každý, kdo ve své naivitě upozornil na možnou korupci, byl sám obviněn a následně pro nedůvěru vyhozen. Říkalo se, že byl odejit. Bylo sice několik ministrů, kteří nehrabali pod sebe, jenže tu špínu neunesli, takže ve funkcích pobyli jen krátce. Ty však je možné spočítat na prstech jedné ruky.

Bez zajímavosti není, jen namátkou, zveřejnění předražených nákupů, ať jde o nemocnice, armádu nebo státní zakázky. Také neřešitelný problém. Tomu všemu se říká demokracie. Není ani možné přehlasovat většinu ve Sněmovně ať jde o cokoliv. Ani nevím, jestli současné handrkování o to, co bude stejně schváleno onou většinou, má pro mě, jako občana, alespoň něco dobrého. Přestal jsem číst o reformách, protože mnozí protestující ani nenaznačili, jak by reformy měly vypadat. Jen hlásají, že se jde špatným směrem.

Netuším, co se od reforem očekává. Stejně tak nevím, od koho si stát půjčuje a komu je dlužen. Ta hrozná čísla. Vždyť přece není na světě tolik peněz, kolik mají všechny státy dohromady dluhů. A kde se berou ony špinavé peníze. Mě to připadá, jako hra těch šikulů, kteří manipulují akciovými trhy. Doma si o vánocích hrajeme něco podobného, říká se tomu Monopoly.

Stát, který je bohatý, jako ten náš, si chce půjčit peníze od chudých občanů prodejem tak zvaných dluhopisů. Jenže ty si skoupí šíbři, kteří to s penězi umí, takž v době, kdy by se mělo splácet, bude kasa opět prázdná. To se bude týkat již jiné vlády. Proč si myslím, že jsme bohatý stát? Jen se podívejte kolem sebe. Na co sáhne státní úředník, stojí mnoho peněz, a to nemluvím o platech a „odměnách“. Tak třeba ony slavné mýtní brány - nevydělávají státu, ale firmě, která si díky „vstřícnému“ úředníkovi, či ministrovi sjednala podmínky, které nás stojí dost peněz. Nové (předražené) dálnice se musí opravovat, ale stará D 1 je stále jako tankodrom.

A co manipulace s nebezpečnými odpady? Podnikatel, zamoří lokalitu, kde „podniká“, pak zmizí a stát za nekřesťanské peníze likviduje „ekologickou havárii“. Fór je v tom, že onen podnikatel si jinde založí jinou firmu na ukládání a likvidaci nebezpečného odpadu a situace se opakuje. Nikdo na něm nechce peníze za onu likvidaci, protože jako fyzická osoba nemá přece nic společného se zaniklou firmou. Prý se již nebudou uvádět v OR rodná čísla, asi proto, že by takové šikuly bylo možné v různých firmách vysledovat. Stát jistě vše statečně unese, vždyť se to rozpočítá na všechny občany. On náš  (malý) milý stát je opravdový boháč. Ale raději bych byl, kdyby byli bohatí prostí občané.

Jediný, koho to ještě udiví, je týdeník Economist.

P.S. Prosím, omluvte chybu v textu v obrázku