Pozvánka na náměstí 15. března v 17 hodin

se mi objevila v dnešní poště. Máme svrhnout vládu, o níž se říká, že je zkorumpovaná a já nevím, co vše se jí připisuje. Netuším, jak se odvolává nebo svrhává vláda. Není již únor a nevím, zda se někdo vrátí z hradu, aby shromážděným oznámil, že prezident přistoupil na všechny požadavky, jak byly předloženy. To tu již bylo, a doufám, že nebude nový vítězný březen.  

Ani si nemyslím, že odvolání vlády je rozumné. Vím, že stojí za bačkoru, ale čím, resp. kým je nahradit? Tito mají již „nahrabáno“ a noví by opět hrabali, a od začátku. Když si vezmete jednotlivá ministerstva, tak nová „garnitura“ by je opět překopala, natahala si tam opět své lidi, poradce a jistě i nový nábytek, nové bydlení, auta a já nevím co ještě. Dlouho by se čekalo na jmenování vlády, její programové prohlášení, vyžádání si od Sněmovny důvěry atd.

Zase by se vše vrátilo k novému plánování, reorganizacím, a asi by byly předčasné volby. Zde to už vůbec nevidím růžově. Opět by se naše „kocábka“ naklonila do leva, zrušilo by se vše, co připomíná pravici. Jistě by přišly na pořad dne poplatky u lékařů, porodné a sociální dávky. Penzijní reforma by také šla ke dnu. O strach by bylo jít k lékaři.

Se státním rozpočtem by si nemuseli dělat starosti, vždyť jsme od smlouvy o rozpočtové kázni odstoupili. Všechny neúspěchy by šly na vrub minulé vládě, takže by mohli řádit jako „na klondajku“.  A co my? Nás použijí jako velký kompars pro celé to divadlo. Voliči bychom chvilku byli, pak by s námi již nemluvili a drancovali by státní kasu dál.  

Takže, milí spoluobčané, nechme demonstrování demonstrováním, a vzpomeňme, že prvopočátkem našeho neštěstí je sice 15. březen, ale v roce 1939, a vzpomeňme, čím vším jsme od toho dne prošli.

A nezapomeňme, že máme, co jsme zvolili  -  je to ponaučení pro příští volby??