Okamura na Hrad

nemá nárok. Ukázalo se, že prostě nestačí být plamenným táborovým řečníkem. Tak se stal, jako jednooký mezi slepými, králem - senátorem. Že vlastně neví, co chce, se dalo tušit, když chtěl být moderátorem v jedné soukromé televizi. Je přece úspěšným (alespoň se to říká) podnikatelem, a přece ukázal, že nezná dobře českou mentalitu. Zapomněl na ono staré: „Ševče, drž se svého kopyta!“  

Na politiku u nás musí být jiný šíbr. Hroší kůži, tolik potřebnou v jakémkoliv politickém střetu, prostě nemá. Řekl bych, že je pro politiku ještě nedozrálý a z toho plyne jeho netrpělivost. Je přece mladý a má tudíž čas. Takový Zeman již čekal dost dlouho a času nezbývá, a Fišer? Je tak „trochu“ prospěchář jdoucí tvrdě za cílem.

Pominu otázku počtu skutečných podpisů, které nikdo z obavy, že by se nedejbože  vrátil do hry, raději nepokoušel ověřit. Také sympatie ústavních soudců nezískal. Mysleli totiž na budoucnost a na „co kdyby“. Takový prezident by byl jen zdrojem potíží, nota bene, když na něho nikdo nic neví, tak co s ním? Ještě by mohl zlobit i kmotříky. O důvod víc – vše zamítnout.

Kostky jsou vrženy, tak aby se nám z nového prezidenta nechtělo vrhnout!