Média fungují jako katalyzátor společenského či politického dění

Od dob, kdy napsané v Rudém právu bylo sdělením lidu, co si strana (KSČ) myslí, jsem bral noviny a zprávy v televizi nebo rozhlase, s notnou rezervou. Dokonce jsme si je s přáteli vykládali přesně naopak.

Tehdy jsme mohli srovnávat se zprávami BBC, Hlasu Ameriky a pokud se podařilo eliminovat rušičky, tak Svobodnou Evropou. Dnes to nesrovnáváme, jen lovíme mezi solidními a bulvárními zprávami. Potíž je v tom, že s našem bodrém lidu doznívá pohled na zprávy v médiích, což někdy způsobuje schizofrenní vnímání  dění na našem politickém dvorku.

Dříve stačilo sdělení, že se nemusíme bát zdražování čehokoliv, a již byly na zmíněnou komoditu fronty. Jen s tou měnou to tenkrát Zápotocký přehnal. Dnes se jen naznačí, že insolventnost toho či onoho bankovního domu, je pouhou pomluvou, a klienti ho sami si položí hromadným výběrem svých úspor.

To zasáhlo jen určitou skupin  obyvatel, jenže taková podpora Dětí země, ekoteroristů, poškozuje celé kraje. Handrkování se o vedení dálnic, které může evidentně odlehčit městům a vesnicím, kterými musí být vedena mezinárodní kamionová. A to jen proto, aby se na svých výletech po republice nenudily a lehce se zviditelnily.

Dnes jsou na pořadu povodně, kterými si média vylepšují reputaci. Zde to bez nich prostě nejde. A pomáhají.

Jen co vody opadnou, může přijít na přetřes Cyril Svoboda, který se, mimo jiné, proslavil rčením: „Jelikož se média opět pokouší poškodit KDU-ČSL interpretací, že jde o moji vlastní iniciativu a takzvaný mazaný postup, stáhl jsem dnes svůj souhlas s postupem státu,“ uvedl v tiskovém prohlášení. Jde o maličkost. Změnu v závěti pražské důchodkyni Marii Kaprálkové, která krátce před svou smrtí odkázala většinu majetku včetně dvou domů charitativním organizacím. On totiž bývalý ministr pomohl milé důchodkyni s restitucí získání domů v Praze. Jako výraz vděčnosti měl být dědicem. Ta změna snížila jeho, myšleno Svobodovo, dědictví na jeden milión. Zbytek dostane charita.

„Co si myslíme, to říkáme, co říkáme, to děláme,“ znělo heslo, s nímž ještě jako politik KDU-ČSL objížděl voliče. Pěkné, jenže po prohraných volbách si vzpomněl na jiné, a mnohem starší heslo středověkých předchůdců své strany, že totiž „účel světí prostředky“ Tím vlastně pohřbil naději své strany na jakékoliv vítězství. Voliči sice zapomínají, ale nyní si jistě připomenou také straníka (KDU – ČSL) Čunka. Asi si oba myslí, že pro ně „strana živitelka“.

Nikdy jsem nebral lidovce vážně, a vzpomenu si vždy na svého strýce, který mi jednou řekl neslušný vtip. Jaký je rozdíl mezi hovínkem od krávy a člověka? Od krávy je kravinec, a od člověka lidovec. Ve všech vládách byli, také byli členy Národní fronty, posvětili kolaboranty s komunistickým režimem v Pacem in terris.

Velmi mě pobavilo, když se ve vyprávění mnoha bývalých komunistů „zjistilo“, že chodili tajně do kostela, a dnes to vypadá tak, že jsou všichni věřící křesťané. Vím, každý věří, jen zaleží v co. Zloděj věří, že ho nechytí, Pitr, že ho nevydají, a Svoboda, že Ústavní soud mu hezké dědictví přiřkne. A výsledek? KDU-ČSL věří jen pár procent voličů, kteří nestačili na uvedení do Sněmovny.

Tady by se hodilo Svitáčkovo^*) prosté: „Co myslím, říkám, co říkám, myslím“.

Poznámka:  ^*)odpověď režiséra Svitáčka na otázku vyslýchajícího, „co si vlastně myslíte“?