Malé dilema: Kdo je dražší, hokejista nebo lékař?

Jistě si vybavíte, kolik miliónů zaplatí klub za „koupeného“ hokejistu nebo fotbalistu, čímž se vyjádří jeho ověřená nebo očekávaná výkonnost, což se dá také vyjádřit stupněm kvality. Prodaný sportovec přinese klubu určitý, a věřte, že slušný peníz. Je tím zhodnocena „výchovná“ práce na onom sportovci s očekávaným přínosem jeho výkonů. Cena je smluvní, a nevím, zda její výše bývá zveřejněna pravdivě.

U lékařů je to jednodušší. Dostanou je zdarma, snad jen nějaké euro za občerstvení při lanařských akcích. „Koupený“ lékař je potom placen stejně, snad jen trochu méně, než zkušený domorodec. A nyní si můžeme domýšlet, kolik by si měl stát říci za vystudovaného lékaře s atestací. Jen požehnání jeho odchodu odborového svazu a Lékařské komory. Podstatná většina, ne-li všichni vystudovali zadarmo, snad jen museli koupit nějakou učebnici. Pravda, věnovali studiu vlastní čas, ale to je snad vkladem každé profese.

Vzpomínám si, jak musela neteř zaplatit státu za stavební průmyslovku při vystěhování do zahraničí. To bylo za totáče. Dnes se vystěhovávat nemusí, jen si odskočí pro pár grošíků do zahraničí. Ani jim nevadí, že fungují jako čeští žoldáci ve službách německých nemocnic. Myslím, na Hipokratovu přísahu. Pro jistotu je zde v plném znění:

Přísahám a volám Apollóna lékaře a Asképia a Hygieu a Panakín a všechny bohy a bohyně za svědky, že budu tuto smlouvu a přísahu dle svých možností a dle svého svědomí dodržovat.

Toho, kdo mě naučil umění lékařskému, budu si vážit, jako svých rodičů a budu ho ze svého zajištění podporovat. Když se dostane do nouze, dám mu ze svého, stejně jako i jeho potomkům dám a budou stejní jako moji bratři. Pokud znalosti tohoto umění (lékařského) zatouží, budu je vyučovat zdarma a bez smlouvy.

Seznámím své syny a syny svého učitele a všechny ustanovené a na lékařský mrav přísahající s předpisy, přednáškami a se všemi ostatními radami. Jinak však s nimi neseznámím nikoho dalšího.

Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku.

Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné. Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal a nikomu také nebudu radit (jak zemřít). Žádné ženě nedám prostředek k abortu. Svůj život uchovám v čistotě a bohabojnosti, stejně tak i své lékařské umění.

Nebudu (lidské tělo) řezat, ani ty, co trpí kameny a tento zákrok přenechám mužům, kteří takovéto řemeslo provádějí. Do všech domů, kam vstoupím budu vstupovat ve prospěch nemocného, zbaven každého vědomého bezpráví a každého zlého činu. Zvláště se vystříhám pohlavního zneužití žen i mužů, svobodných i otroků.

Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co nesmí se sdělit, to zamlčím a uchovám v tajnosti.

Když tuto přísahu dodržím a neporuším, nechť ve svém životě i ve svém umění skromně dopředu postoupím. Tak získám si vážnost všech lidí po všechny ty časy. Když ale zákazy přestoupím a přísahu poruším, nechť stane se pravý opak.

Trochu archaické, ale krásné. Platí ještě?

Tato situace mi připomíná vtip o příhraniční krávě. Hlava u nás a vemeno již za hranicemi, my krmíme, oni dojí.

Má babička říkávala: „Všude je chléb o dvou kůrkách, což někdo pochopí později“