Kdo seje vítr, sklízí bouři…

Paroubkovi dochází mumraj kolem voleb, a lituje se. Prý to byl brutální presink, hysterie a mediální štvanice. Jenže kdopak si začal? To má Jiří tak chabou paměť nebo je zoufale nesoudný?  

Nejprve hledal zbraň jak Topolánkovi „splatit“ volební vítězství v minulých volbách. Na jeho vládě neviděl nic dobrého, několikrát zkoušel vyvolat hlasování o důvěře vládě, z čehož se stal takový folklór. Ale jednou mu to nečekaně vyšlo. Nepřišlo to vlastně jen tak, předcházelo tomu jednání s Václavem Klausem, jemuž samozřejmě „prominul“ zlobení ve své (minulé) vládě, a tak se z nich stali spiklenci proti Topolánkovi. Žel, Topolánek si, svou arogancí, sám o to říkal…

Vláda padla a začal kolotoč. Topolánek však udělal svou druhou chybu (první byla podpora Klause při volbě prezidenta), podporou Fišera, jako předsedu vlády, což pocítíme později.

Tehdy se vyjednávalo, jak vyřešit vzniklou situaci. Předčasné volby. Kulantní řešení, na kterém se parlamentní strany dohodly. Jenže Jiříkovo vidění zapracovalo a přišel šok. „Chci řádné volby“, řekl, a tak se vše protáhlo až do konce května. Jiřík byl ve svém živlu. Diktoval médiím, kdo dostane informaci, kdo bude bojkotován, s kým jo a s kým ne. K tomu průzkumy hlásaly drtivé vítězství, čímž sebevědomí jen stoupalo, a stoupalo, a stoupalo...

Vyhrožovalo a slibovalo se na všechny strany. Já sám měl slíbeny dvě tisícovky a čtyři stovky navrch, což musím oželet. Je to jen troška proti tomu, oč přišel Jirka. Vím, že s penězi se to dá nějak zakulišit, ale  ego koupit nejde, a to dostalo pěkně na zadek, a tím rychlým vyhlášením abdikace tomu dal korunu. A co bylo nejhorší, že ho nikdo nepřemlouval, a když, tak tiše jen do ouška. Kam zmizel ten nejlepší diskutér, se kterým ze „strachu“ nikdo nechtěl jít do soubojů před obrazovkou? Takže milý Jiří Paroubku, můžete z debaklu vinit jen sám sebe.  Média lze vinit ze všeho možného, ale voliči viděli a slyšeli jen a jen vás, a to jim stačilo.

Jiří Paroubku, jste vítěz, který neudělal to, co se čekalo. Nechat se pověřit sestavením vlády. Vítěz přece staví vládu, druhý bere místo předsedy Sněmovny. Je to tak správně? Jenže vy jste hodil flintu do žita ještě, než boj začal. To vám ani sympatizanti neodpustí. Je to tak:

 Sklízíte, co jste zasel