Kdo jsi bez viny, hoď po nich kamenem!

Jsme opravdu zemí netušených možností. Jednou z nich je odchod véček z vlády, a možná i z koalice. Véčkaři vedení CML (centrální mozek lidstva) se ohánějí forenzním auditem, který v našich krajích nemá ani hodnotu cáru papíru, stejně tak, jako Babákovo vysvětlování. Peníze, jdoucí z ručky do ručky, přece nebývají zatíženy jakýmkoliv záznamem v účetnictví.

CML funguje pouze na červené víno, což komplikuje komunikaci v reálném světě. Hry na únik záznamů jsou srandovní, uvědomíme-li si, jak se dá v současném digitální světě se zvukem pracovat. Ani na video dnes nelze spoléhat. Jistě si vybavíte scény, kdy byl jiný vysoký politik konfrontován se svými výroky v televizních zprávách. Také je bez začervenání popřel a šli jsme dál „lesem černým podél skal“.

Také je možné, jak jsem naznačil již minule, že se John asi dotkl živých míst kmotrů, proto se aktivovalo tak masivní tažení proti véčkařům. I „křišťálově čistý“ Kalousek si také omočil. Véčkaři si však nekryli záda, jako kdysi Kalousek, lidovec (z roku 1984) na ministerstvu obrany. Jejich devizou mohlo být, že jsou noví, ale jsou jako podivná parta, která ani neumí držet při sobě. Ukázalo se, že se  mezi ně dostali političtí turisté, kteří se potřebovali dostat do Parlamentu, a to bez čekání na postup. Netrpěliví prodali stranu, která je do politiky vynesla. Že naivní samolibost CML bývala ukájena pochlebováním a současně broušením si  nožů na čistou ránu do zad, nikdo nepostřehl. Tím CML se samozřejmě cítí být Vít Bárta. Jenže jeho mozek pracuje jako počítač napájený červeným vínem, což se ukázalo jako fatální chyba, protože se po procitnutí začal chovat, jakoby šlo o skutečnost.

Problém nám tu pro budoucnost nechali: „Je to nedůvěra v pravici, která se asi projeví vítězstvím levice v příštích volbách.“

Čistým řešením (forenzním) by bylo, kdyby se nám VV omluvili, a tiše se vrátili odkud přišli.

P.S. Husa ani Masaryka by si Vít Bárta brát do úst neměl, natož  na své webové stránky.