Jsem naivní optimista, a už vím, co je Pyrrhovo vítězství .....

A vede mě k tomu nahlédnutí do historie voleb v tomto století. Paroubek nehrozí. Ani nástupu komunismu se nebojím. Letos říkají, že jsou na svých procentech. Ano, ale jen proto, že účast voličů byla mizerná. V absolutních číslech, je to za poslední tři volební období pro KSČM nejméně hlasů oněch skalních.  

Já se dokonce domnívám, že voliči KSČM vymírají. Myslím si to podle skutečných hlasů. Ve volbách v roce 2002 dostali komunisté  882 653 hlasů, v roce 2006 to bylo 685 328 hlasů, což je o 197 325 hlasů méně, a letos 589 765 hlasů, tedy o 95 563 méně. Ale stále je to dost pohrobků minulého režimu. Když si uvědomím, kolik je jich v dalších stranách, musím obdivovat ty, kteří se nezaštiťují demokratickými stranami a hlásí se ke své rodné straně.

Po necelém roce blogování (nejen zde, hlavně na Lidovkách) mohu soudit, podle tónu některých komentářů jako reakcí na má pošťouchnutí, zvláště pak podle jejich rétoriky, že těch, kteří se za totáče měli dobře, je dost, a jistě by si to rádi užívali i nadále. Ti, z nichž se stali za tu dobu zbohatlíci za pomoci soudruhů výše postavených, asi na návrat nemyslí. A pokud platí daně v této zemi, jsou vlastně užiteční.

Ani o důchodovou reformu nemám obavu, protož stárnutí je skutečně jediná spravedlnost na tomto světě. Proto se poslanci chtě nechtě budou muset reformou důchodového systému zabývat. Jistě nebudou chtít přijít v důchodu zkrátka. Můj táta říkal, že se nikdy nemá zapomenout myslet na „zadní vrátka“, tedy již v mládí šporovat na stáří. Jemu to sice nepomohlo, protože po čtvrtém infarktu zemřel v padesáti letech. Já to měl na mysli stále o to intenzivněji, protože jsem nemohl dělat těžkou práci. Nemohl jsem spoléhat na to, že mě ruce vždy uživí. Tedy víc pracovních úvazků je kouzlo mé spokojenosti s důchodem. Vás to jistě nezajímá, ale je to tak.

Horší to je se zdravotnictvím. Já osobně nikde a nikdy nenarazil  na špatnou péči, čekání na „všimné“, šachy s termínem operace. Zažil jsem však, jak ti nejchudší vnucovali  doktorovi a setře „obálku“. Ti to samozřejmě nevzali, ale já to vzal jako důkaz toho nesmyslného strašení kolik a za co budeme muset platit. Ovšem, že bude potřeba něco s penězi do zdravotnictví dělat je jasné, ale jak, to bude prací politiků.

U zubařů je nyní módou žádat implantáty místo tradičních náhrad. To stojí peníze a špatná péče o chrup stojí také dost peněz, ale mediálně masírovat lidi o kolik peněz u zubaře přijdeme, považuji za šíření poplašné zprávy. A že by některému zubaři zbylo, po zaplacení nájmu, setry, laboratoře a energií, na domek někde u moře, se závistivci nemusí bát.

V povolební euforii si nastřádejme trošku nadšení do zásoby na horší časy