Jen se otřepal z debaklu, už je Jiří opět ve „formě“

Paroubek by rád velel rozpočtovému výboru, ale protože tuší, že jeho přítomnost v kterékoliv výboru je politicky neúnosná, chlácholí se v médiích tím, že prostě na něj argumentačně nemají. Také řešení, kdo by přece pochyboval, že už je  mimo hru.

Je to vlastně paradox. Vyhrál volby tak nešikovně, že je mu to není nic platný. Ani s hlasy komunistů by nic nesvedl. Protože si byl jist velkým vítězstvím, jen tak prohodil, že v případě volebního neúspěchu odstoupí. Co si však myslí, a co cítí, prozrazuje výraz jeho obličeje. Jiří je prostě průhledný, a vůbec se nepoučil od kolegů z vysoké politiky. Kde jsou ty časy, když politiky koalice nazýval z pozice opozice „nerozumnými chlapci“. Svou rétoriku si bude moci opět vyzkoušet při jednáních Sněmovny. 

Koalice má svá místa jistá, pokud se mezi nimi neobjeví nějaký poťouchlík, kterému se bude za čas zdát, že jeho strana při sjednávání koaliční smlouvy utrhla míň, než si zasloužila. Zatím se vše zdá vyvážené, a přestože s obsazením ministerstva vnitra nejsem spokojen (komu záleží na názoru pětasedmdesátiletého dědka), mohu nesouhlasit, protestovat, brblat, ale to je taky vše, co mohu. Doufám, že nebudu za čas říkat: „Já to přece věděl“!

Dejme vládě 100 dní klidu na práci, a my si uvědomme, že jsme si ji zvolili