Jedno divadlo skončilo, na obzoru je nové, závažnější

Přerušování jednání, opakování přestávek a nekonečné debaty. Tím ČSSD oznamuje městu a světu, že bude zuby nehty bránit přijetí reformních zákonů. Vtipně se tomu říká OBSTRUKCE. Není to novinka. Poslední obstrukce jsme zažili, když před koncem Topolánkovy vlády ODS zabránila odhlasování některých novel zákonů navrhovaných ČSSD.

Opět zažijeme, tentokrát předem oznámený, nástroj opozice – obstrukce. Nevím, jestli oznámení předem lze označit za jakýsi projev slušnosti, nebo jen regulérní vyhlášení „boje“ o reformní zákony. Asi jsem nepozorný čtenář, ale nikde jsem nenašel navrhnutá socialistická opatření místo návrhů kapitalistických. Nikde ani náznak, kde brát na záplaty státního dluhu peníze, když cesta, ukázaná  v roce 1948 KSČ, není dnes akceptovatelná.

Pravda, tehdy se Sociální demokracie sloučila s KSČ. To bych mohl zabrousit do stran Národní fronty, kde ani Lidovci nezůstali stranou. Jenže tehdy bylo kde brát. Jenže tentokrát se musí spořit „v rodině“. Nemám na mysli šetření na rodinách, ale to, že se musí šetřit uvnitř státu. Nikdo nám zadarmo nic nedá. Ani prodej zbraní Muammaru Kaddáfímu by neprošel.

Všichni jsme ochotni hovořit o nutnosti šetření, hlavně na výdajích, ale shodně máme na mysli, že mají určitě šetřit ti druzí. Co vlastně těmi obstrukcemi můžeme očekávat. Určitě zpoždění přijetí chystaných zákonů, a pokud se koalice nerozpadne, bude vše odhlasováno. Je možné, že v toku všech příspěvků se najde něco pro reformu přijatelného, což může v té vřavě zaniknout. Jedno je však jasné, bez ohledu na stranickou orientaci, čím déle se reformní zákony přijmou, tím nás to bude stát více. Dluh totiž stále narůstá, každá hodina zpoždění nás bude stát stále více.

Beru to jako díru ve střeše. Když malou neopravím, tak ta se zvětší a později musím opravovat další poškození na půdě a krovech. Je to pitomý příklad? Vím ČSSD si musí také zahrát, když odvolání vlády (očekávaně) nevyšlo. Zde to bude hra nervů, a kdo to vydrží, nebude vítězem. Bude to prohra všech. Zde vítězí ČAS. Bohužel se to týká klíčových sociálních a zdravotnických zákonů.

Věřme ve vítězství zdravého rozumu