Hysterie místo historie

Článek Jana Klána o tom, že z historie by se neměla dělat hysterie, mě přiměl k hledání příčiny této úvahy. Komunistovi Klánovi vadily pořady k padesátému výročí okupace naší republiky Rudou armádou.

 Hysterické mi naopak připadly jen reakce komunistů na všech úrovních. Za cenu zkreslování historických událostí se vehementně snažili znevážit dopad invaze a následné okupace tím, že šlo jen příchod vojsk Varšavské smlouvy na údajné pozvání k potlačení kontrarevoluce. Klán mj. píše: "Proč se však naše dějiny vytváří a upravují jednou tak a podruhé onak? Vždy záleží na tom, kdo je v danou chvíli v politice u moci. Respektive, zda je u moci zrovna ten, komu fandí média (demokracie se v tomto případě musí stydět). Nehledě na to, že se v našich podmínkách vyskytuje Ústav pro studium totalitních režimů, který do svého „výzkumu“ zahrnuje období let 1939-1989. V tom případě je divné, že pokud tento „vykladač“ minulosti říká, že celé toto období bylo „totalitní nebo nedemokratické“, tak proč média říkají, že rok 1968 takový nebyl? Pravděpodobně se jim to hodí do výkladu, když tvrdí, že socialismus je nedemokratický, protože snaha o jeho „jiný“ model skončila intervencí vojsk do Československa."

Tak třeba s úpravou našich dějin začali po roce 1948 komunisti. Náš mudrc nebyl v roce 1968 ještě na světě, takže nemohl pocítit úlevu ve změně politiky a celého tehdejšího ovzduší, když došlo ke změně ve vedení státu. Najednou zmizela cenzura a v rozhlase jsme mohli poslouchat zprávy tiskovým dozorem neupravené. V Rudém právu se mohlo objevit místo oslav MDŽ připomenutí, že se před 118 lety narodil T. G. Masaryk i s jeho fotografií. Ani Zeman by neměl ve škole problém s Karlem Čapkem. Proto se bral rok 1968 do 21. srpna jako demokratický.

Dále si pisatel posteskl, že se tolik pozornosti nevěnovalo zradě Británie a Francie v roce 1938. I zde to trochu kulhá. Je pravda, že se jednalo o nás bez nás, ale "v dobré víře", že se tak zabrání válce, kterou Hitler vyhrožoval. Tehdy Hitler chtěl "bránit" své občany v Sudetech, stejně jako Putin v Donbasu a na Krymu. Jenže Hitlerovi to nestačilo, proto nás v březnu 1939 napadl a Stalin, který měl zájem o Polsko, sjednal Pakt Ribbentrop-Molotov. Byla to smlouva o neútočení mezi nacistickým Německem a Svazem sovětských socialistických republik, podepsaná v Moskvě 23. srpna 1939. Podepsal ji Hitlerův ministr zahraničních věcí Joachim von Ribbentrop a Vjačeslav Molotov, který byl lidovým komisařem (ministrem) zahraničí v stalinském Sovětském svazu.

Tak se Hitlerovi otevřela cesta k zahájení války, žel světové, které se musel i Stalin zúčastnit. Jenže Stalin, jak říkával protektorátní ministr Moravec, ten starý lišák, si chtěl v Evropě s vítěznými mocnostmi (Británií, Francií a USA) dohodnout sféru svého vlivu. Tak se stanovila demarkační čára a od ní na východ bylo vše Stalinovo, tedy i my. Ta linie vedla částečně západem Čech, proto byl osvobozen již 6. května, Praha však "musela" být osvobozena Rudou armádou, i když tam Američani mohli také 6. května být, ale vrchní velitelé amerických vojsk to Pattonovi nedovolili. Jó, dodržování smluv platilo jen pro jednu stranu.

Tak jsme byli osvobozeni Rudou armádou a pisatelé dějin hlásali, že i Plzeň byla Rudou armádou osvobozena. To "osvobození" Prahy Rudou armádou bylo oceněno ve volbách, když zvítězili komunisté. Ti nás nechali po válce vydechnout do února 1948 a ostatek již známe. Je to úsměvné, že právě komunista hovoří o překrucování historie. Asi se učil u Semelové.

www.rottpanorama.cz