Co je národní hrdost? Víte, co je hrdobec? Už ani nebijem o mříže…

Jsme hrdí, když naši sportovci někde zvítězí, ač jsme jim ani trošku nepomohli. To jezdí v příhraničí ti nejzuřivější fanouškové s vlajícím praporem po kraji. Můžeme být hrdi na úspěch našich vědců, kteří vymysleli něco sloužícího lidem.

Nemyslím, že bychom měli být hrdí na export našich mozků do zemí, kde je umí lépe ocenit. Je také jeden exportní „artikl“, na který nemůžeme být hrdí, i když našemu státu trochu odlehčil. Jsou zloději aut, kteří svou činnost přenesli do okolních států. U nás však klesl počet krádeží aut o dvacet procent.

S nostalgií vzpomínám na první dny po jednadvacátém srpnu 1968, kdy nám fandil celý civilizovaný svět. Bylo to jen do doby, než to fikaní šíbři začali zneužívat, nestačilo jim, co dostali, museli si  ještě přikrádat.

Ono to národní nadšení pomalu, někdy i rychleji vyprchá, a už je nám vše špatné. Nic se nám nelíbí. Fotbalisté po prohraném zápase, aby domů chodili kanálama, a tu je ideální pole pro populisty, kteří odvedou pozornost davu jinam. Po vítězně prohraných volbách tu máme karambol na tunelu Blanka.

Hledání viníků nám jde nejlépe. Jen si nevzpomínám, kdy naposledy byl nějaký viník čehokoliv usvědčen. I jasný defraudant bývá osvobozen, protože mu nikdo nedokázal úmysl.  A ještě líp nám šlo sestavování vyšetřovacích komisí. To snad skončilo, a já si dovolím věřit, že nová krev ve vládě bude mít více odvahy řešit jasné kauzy, a bez komisí.

A je tu ještě jeden škraloup, který neumíme nebo spíše nechceme řešit. Je to činnost (nechci psát řádění) podivných zbohatlíků z bývalého Sovětského svazu, kteří nekupují jen majetky, ale i úředníky, kteří jim „dodatečně“ schvalují stavební povolení, dokonce mohou změnit i územní plán. Tady to jeden spravedlivý nezmůže.

Pamatujete si na vtip, jak se pozná, že je Země kulatá? Na západ se vykakáme a z východu nám přijde lejno (ono to bývalo řečeno ostřeji, ale…) Jenže tu nyní máme analogii.

Na západ jsme poslali zloděje aut, a z východu nám přišla mafie.