17. listopad roku 1989

Byl to den jako každý jiný. A přece na něj hledíme jinak, stal se z něj svátek. Tedy jak pro koho. Ten v roce 1989 by byl opět jedním z obyčejných, na který by se vzpomínalo jen pohledem na události v roce 1939.

Rok 1989 však začal jinak. Policie tvrdě zasahovala po klidné demonstraci k připomínce Palachova činu, od něhož uplynulo 20 let. V reakci na události Palachova týdne bylo 26. ledna ustaveno sdružení Iniciativa kulturních pracovníků, které zaslalo předsedovi československé vlády prohlášení namířené proti zatčení Václava Havla a vybízející k zahájení skutečného dialogu. Oslavy 1. května byly z důvodu obav z vypuknutí dalších demonstrací přesunuty z Letné na Václavské náměstí. Oslavám předcházela rozsáhlá aktivita StB a VB ve snaze zamezit představitelům opozice organizaci protirežimních shromáždění. Skupina členů a příznivců nezávislých iniciativ však i přes veškeré snahy oficiálních orgánů v horní části náměstí vystoupila s transparenty vyzývajícími k propuštění politických vězňů.

Na to byl 17. května podmínečně propuštěn z vězení Václav Havel.

Stanice Svobodná Evropa 29. června zveřejnila text petice Několik vět, kterou sepsali představitelé československého disentu v čele s Václavem Havlem, Alexandrem Vondrou, Stanislavem Devátým a Jiřím Křižanem. Tato petice obsahovala požadavek na propuštění politických vězňů, garanci základních lidských práv a svobod, zrušení cenzury a zlepšení péče o životní prostředí.

V polovině srpna polský sejm odsoudil invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa z 21. srpna 1968. Také Ústřední výbor Maďarské socialistické dělnické strany uvedl, že maďarská vládnoucí strana se s intervencí již neztotožňuje.

Na konci září na velvyslanectví NSR v Praze na Malé Straně vyvrcholila krizová situace, kdy se v areálu velvyslanectví nashromáždilo cca 11 tisíc občanů NDR, kteří se tímto způsobem rozhodli emigrovat do NSR.

12. listopadu se za účasti několika tisíc československých věřících v Římě konal slavnostní akt svatořečení Anežky Přemyslovny, která ve 13. století zasvětila svůj život péči o chudé a nemocné.

Dále si beru na pomoc Wikipedii:

17. listopad – V 16 hodin započalo v Praze 2 na Albertově povolené shromáždění studentů pražských vysokých škol uspořádané u příležitosti 50. výročí protinacistické demonstrace během pohřbu studenta Jana Opletala. Sešlo se zhruba 15 tisíc studentů. Velmi záhy se oficiální manifestace mění v demonstraci vyjadřující prostřednictvím mluvčích nezávislých studentů odpor k totalitnímu režimu. Studenti požadují odchod Milouše Jakeše, boj za svobodu, provolávají slávu Chartě 77 a Václavu Havlovi. Shromáždění (za dozoru StB v civilu) na Albertově končí dle plánu v 16:40 hod. Průvod studentů se poté vydává na Vyšehrad. V 17:30 se na Slavíně u hrobu Karla Hynka Máchy schází asi 10 tisíc osob. Po položení svíček na hrob a zpěvu státní hymny byla ukončena oficiální část shromáždění na Vyšehradě. Studenti se však nerozcházejí a vydávají se ulicí Na Slupi směrem na Karlovo náměstí. V 18:25 je průvod u Botanické zahrady zastaven jednotkou zvláštního určení. Dochází k prvním potyčkám mezi studenty a bezpečnostními orgány. Průvod mění směr do Plavecké ulice a na nábřeží. Přidávají se další lidé. Velitel středočeské VB vydává pokyn k zabránění vstupu demonstrantů na Václavské náměstí prostřednictvím zablokování Národní třídy. V 19:30 je celá obrovská skupina asi 50 tisíc demonstrantů z obou stran obklíčena na Národní třídě – demonstranti si sedají na zem a zapalují svíčky. Ve 20:30 začínají pluky VB, s podporou dvou obrněných transportérů, postupovat od Národního divadla k davu, čímž vzniká tlačenice. Příslušníci VB bijí demonstranty bez ohledu na věk a pohlaví obušky, zatčení jsou odváděni do připravených autobusů. V Mikulandské ulici musejí demonstranti projít "uličkou smrti" vytvořenou příslušníky OZU (Odbor zvláštního určení MV - tzv. červené barety). Dav je rozehnán po 21. hodině. Ve 23 hodin se v Divadle Na zábradlí schází herci Jaromír Hanzlík, Miroslav Krobot, Jiří Lábus a Ivan Rajmont se studenty Divadelní akademie múzických umění (DAMU) a vzniká myšlenka vyhlášení studentské stávky. Objevuje se neověřená zpráva o možných mrtvých. Začala Sametová revoluce.

K tomu bych rád dodal, že mi partner jedné spolužačky, tehdy dozorčí pluku v Hrdlořezích řekl, že ti bijci byli celé odpoledne zavřeni v transportérech bez pití, jídla a informací a pak byli jako dravá zvěř puštěni na studenty. Tedy cíleně nažhavení a podle toho se chovali.

Kolem zákroku a jeho cíle je mnoho konspiračních teorií, takže si jednu mohu také dovolit. Vědělo se všeobecně, že "perestrojka", kterou chtěl Gorbačov probudit zmírající sovětskou ekonomiku fakticky selhala. Vsadil na tzv. glasnosť, politiku otevřenosti, což se také nepovedlo. Jezdil po Sovětských satelitech chlácholit funkcionáře. Naši také čekali změnu, ale "Gorby" jim ji neposvětil, takže se o ni pokusili sami. Zákrok 17. listopadu vyvolal očekávanou reakci, proto bylo na pořadu vyjednávání. Asi se domnívali, myslím naše komouše, že vyhoví změnami ve vedení KSČ a život poběží dál, jenže...

Nádoba trpělivosti začala přetékat. Myslím trpělivosti odpůrců režimu, kteří měli na své straně davy volající po změně. Již žádný socialismus s lidskou tváří, ale skutečnou svobodu.

Občanské fórum vzniklo jako reakce na brutální zásah proti studentům již 19. listopadu 1989. Úvodní prohlášení sepsal Václav Havel, sdružení bylo založeno v Činoherním klubu. Cílem sdružení bylo začít vést dialog s představiteli komunistické moci.

Myslím, že obě strany byly tokem událostí zaskočeny. Komunisti tentokrát nepoužili sílu. Armáda i milice byly sice připraveny, ale nikdo neměl odvahu "stisknout červené tlačítko". Na podporu vyjednavačů se konaly demonstrace a různá shromáždění, kde se podvědomě počítalo s tím, že to komunisti vzdají. A skutečně, 29. listopadu byl zrušen ústavní zákon o vedoucí úloze strany ve státě. Jakoby si kapři vypustili rybník? Změnu odhlasovalo Federální shromáždění ve starém složení, protože volby byly až v červnu 1990.

Dodnes nemám jasno, jaké ústupky byly na stole, ale soudím, že za klidný, tedy sametový přechod k demokracii, splácíme dluhy dodnes. Nezavíralo se, nevěšelo a ani od penězovodů mnozí nebyli odstaveni. Vzpomínám na slova kolegy, komunisty, který mi řekl, že oni se vrátí. Že povedou "zákopovou" válku, kde nepůjde o moc politickou, ale ekonomickou, což se mi vybavuje vždy, když se hovoří o miliardářích, kteří využívají politiky jako své loutky. Ani s agenty StB a bachaři, kteří týrali politické vězně, není účet vyrovnán. Když si někdo troufne obžalovat třeba prokurátora, který v inscenovaných procesech posílal na smrt, je to jako na potvoru promlčeno.

A jako výsměch všem jsou oslavováni pohraničníci, kteří na hranicích stříleli ty, kteří chtěli žít na druhé straně ostnatého drátu.

Uklidňuje mě poslech projevu prezidenta Masaryka z 28. října 1928, kde se zmiňuje o přežitcích z Rakouska-Uherska po deseti letech trvání republiky.

WWW.rottpanorama.cz