Partaje se předhánějí v populismu, v hrubostech, v tom, kdo do voleb vrazí víc peněz (letošní volby budou údajně nejdražší v historii a budou stát kolem půlmiliardy káče). A přitom jsme od roku 1993 nesplatili ani korunu ze státního dluhu a musíme si dokolečka půjčovat, abychom zaplatili alespoň úroky. Peníze chybí na každém kroku. Sociální demokracie přitom slibuje zvyšovat platy i důchody (a tedy i náklady, které z toho státu vyplynou) a ODS nabízí snižování daní (tedy i snižování příjmů). Má tady někdo vůbec rozum?
Když se přitom podívám na jednotlivé aktéry smutné hry s názvem volby, volil bych snad jen toho labradora, který se proti své vůli stal lákadlem na bilboardech sociálních demokratů. Nepotřebuji nijak zvlášť analýzovat volební programy jednotlivých stran, postačí mi už jen pohled na upřímné tváře Paroubků, Rathů, Sobotků, Topolánků, Langerů i Čunků; z žen se mi vybavuje jen Zubová, která se na bilboardech zubí už od jara (marně za zelené kandidovala do Evropského parlamentu a asi marně bude kandidovat za sociální demokraty). Nemám chuť volit nikoho z nich.
Pokud z toho vyplývá, že nejmenším zlem je Kalouskova TOP něco, pak je to nejspíš pravda a to jen proto, že se Kalousek mazaně skrývá za dobráckou tváří knížete, který v nás může vzbuzovat dobrý, ale i nedobrý pocit z někdejšího mocnářství. "To nás češí, že jsme Češi."
Kdybychom vyšli do ulic a manifestovali za zrušení voleb, ušetřila by se první půlmiliarda, která by se mohla věnovat na ozdravění našich financí. Tak jako strany byly nuceny se shodnout na dočasné vládě, měly by se shodnout na vytvoření krizové vlády, jejímž hlavním úkolem by bylo najít cestu z roztočeného kolotoče nekonečného zadlužování, které musí dřív nebo později vést ke konečnému kolapsu státu.
Krizová vláda by pak lidem vysvětlila, že čas utrácení: zvyšování důchodů, pastelkovné, příspěvky tam či onam, úlevy tam i onde - pamatujete na ty bitvy o stravenky? - povede jen do další krize. Sjednotila by daně a zjednodušila jejich výběr. Daň z příjmu, sociální i zdravotní pojištění jsou daně, které nemusejí vybírat tři instituce a není nutné to platit třemi složenkami. Stačí to poslat jednomu výběrčímu, stejně to plyne do jedné státní kasy, kde se to pak může rozpinkat na jednotlivé účty.
Krizová vláda by pak zastavila úpadek českého (zejména tradičního) průmyslu. Nedávno zanikla sirkárna Solo Sušice, kde se sirky vyráběly od roku 1839, zanikl bezpočet skláren, porcelánek, hyne textilní průmysl a další obory, ve kterých jsme vynikali. Ve stejném srabu je české zemědělství. Byli jsme producenti cukru, zelí, okurek, brambor a já nevím čeho ještě. Teď to dovážíme.
Nemá smysl to všechno vypočítávat. Zrušením voleb a vytvořením krizové vlády, na základě rozumné dohody jednotlivých stran, bychom odstranili populistické a nereálně sliby, které strany v rámci volebního boje jako falešné karty vytahují. Politici by nám ukázali, že mají upřímnou snahu najít cestu z marasmu a že jim nejde ani tak o jejich koryta, o pocit moci, o vládní letku, o dovolené ve vilách cizích premiérů a o pocit vlastní důležitosti. Spokojili by se s kontrolní úlohou ve dvou parlamentech, kde už beztak sedí, takže načpak volby. Stejně dopadnou tak, že bez velké koalice se nikam nehneme. V patové situaci už jsme jednou byli, tak proč to opakovat. Volby mohou být, až se z krize vyhrabeme, tedy například až přijmeme euro.
Myslím, že je to ale politické sfi-fi. Dva političtí berani se do sebe zaklesnou rohy a občas přiletí tu vajíčko, tu kámen. Politická slušnost je fuč a zbývá jen citát z knihy Kazatel: Marnost nad marnost a vše je marnost. Politici zkrátka nedají pokoj, dokud nebudou mít ty prachy, které má Gross.
