Myslím si, že na letošním zlatém slavíkovi byla nejvtipnější upoutávka. Škoda, že přenos ze Státní opery už tuto vtipnost postrádal. Topornost přirovnání startu slavíka ke startu letadla se vyčerpala vtipným úvodem čtyř letušek a příchodem kapitána letadla Ondřeje Brzobohatého, který slavíka moderoval. Kdyby však Ondřej pečlivě před lety sledoval předávání Andělů s Jiřím Langmajerem, který odstartoval pořad také coby kapitán letadla, možná by se na toto podobenství vykašlal. Ono to totiž nefungovalo ani tenkrát.
Nebudu se zabývat tím, jestli je či není nuda to, že Karel Gott opět vyhrál (ostatně jeho vystoupení patřilo k nejvtipnějšímu místu večera), spíš mne zaujalo, že Český slavík bobtná. Když jsme si před lety s doktorem Těšínským (ze zoufalství, že v hlavních kategoriích vyhrávají ti samí lidé) vymysleli kategorie vedlejší a sice skokany roku v jednotlivých kategoriích a objev roku napříč všemi kategoriemi, chtěli jsme tak otevřít anketu nováčkům. To se povedlo a tak ve vedlejších kategoriích je nějaký vzruch, častější migrace a skokanům pomáhají ke comebacku a objevům ke startu kariéry. Už tehdy se přenos blížil téměř dvěma hodinám, ale tuto časovou hranici nepřekročil.
Pak přibyly žertovné kategorie, které zavedl Leoš Mareš a v jeho podání byly opravdu velice vtipné. Ty se letos ale opravdu nepovedly (oběd roku a oběť roku!). Další novou kategorií byl slavík bez hranic (snad jsem ten krkolomný název nezkomolil) a tak dostali příležitost slovenští umělci. Ještě, že jich tu v Čechách pár žije, takže vždycky někdo zaskočí, kdo Slavíka převezme (letos za No name Dara Rolinc). A nakonec se objevila kategorie Nejhranější píseň Radia Impuls, kterou toto rádio dostalo za odměnu za to, že je mediálním partnerem. Čeká nás ještě nejhledanější píseň na Seznamu.cz a pod. Tu poslední kategorii by bývalý ředitel Novy Vladimír Železný nikdy nepřipustil podle zásady, že silnější médium nepropaguje to slabší. A už vůbec ne tak významným způsobem. Raději by se bez takového partnera obešel. Televize je tak silná anebo měla by být tak silná, aby si vystačila sama.
Přílivem nových a z diváckého hlediska zbytečných kategorií pořad notně nabobtnal na výsledné dvě a půl hodiny (včetně reklam) a stal se stěží poživatelný. Tím vlastně zabíjí sám sebe. Tvůrce čeká zásadní revize celé koncepce, pokud se anketa a její prezentace chce ještě pár let udržet v popředí zájmu. Pro zpěváky je tato anketa logicky zásadní do té míry, že jsou ochotni si pár sim karet koupit, aby si vylepšili skore, ale televizní divák tuto ambici nemá. Ten se buď baví anebo nebaví. Letos to - bohužel - byla už tak trochu nuda. A nezachránil ji ani živý zpěv. Ten spíš poněkud rozhodil zvuk v sále a pochybuji, že i diváci u televize z něj měli větší umělecký zážitek. Jestli playback ano nebo ne je už téma na samostatný článek.
