Klausovo pero

Za totáče koloval takový fór: Husák s Bilakem a nějakou delegací se účastnili závěrečné recepce, kde se podávala káva a byly tam zlaté lžičky. Husák si všiml, že Bilak svou zlatou lžičku strčil nenápadně do kapsy. Nehnul brvou, zjednal si ticho a pravil: „Soudruzi, předvedu vám malé kouzlo. Vidíte zde tuto zlatou lžičku. Strčím ji do kapsy, pomyslím na kouzelnou formulku, třeba „Čest práci“ a hle, zlatá lžička se přestěhovala do kapsy soudruha Bilaka.“

Bilakovi nezbylo nic jiného než zlatou lžičku vyndat z kapsy a Husákovi se dostalo nejen zlaté lžičky, ale i ohromeného potlesku ostatních soudruhů.

Václav Klaus stopil pero méně sofistikovaně a ještě za svědectví televizních kamer. Někdo je zděšen, někdo se baví, Klaus se dostal na titulní stránky předních novin a stal se hvězdou internetu. Je to sice zvláštní druh slávy, ale sláva to je. 

Proti vzrušenému Topolánkovi na fotkách, které také obletěly svět, to je ale asi čajíček. Kdo by občas mimoděk nestrčil nějakou propisku anebo drahé pero, kdo ví, co to vlastně bylo, do kapsy.  Pokud necháte propisku někde ležet, do pěti minut tam není, vždycky se někdo najde, kdo ji do kapsy strčí.

Faktem ale je, že žijeme v nebezpečném světě, který je kamerami prošpikován. Vzpomínám, že při jakémkoliv televizním natáčení režisér vždy upozorňoval diváky, že sedí v záběru kamer a aby nežvýkali, protože jinak budou v záběru vypadat jako idioti. A vždycky se i po tomto upozornění našla spousta lidí, kteří jako idioti vypadali.

Musím ale uznat, že pan prezident s přirozeným hereckým talentem svou etudu zahrál brilantně. Jsem přesvědčen, že se teď baví tím, jak jeho video koluje po světě. Za chvíli se zapomene, o čem to video bylo, ale nesmazatelná Klausova tvář se otiskne do mysli každého Číňana, Američana, Mexičana, Nora i Francouze. Francouzi si navíc postesknou, že Sarozy svou šanci spálil, když si svoje pero šel vyžebrat místo toho, aby ho také hrdinně čórnul.

Prezident Roosevelt měl ve své pracovně zápalky, které měly speciální nálepku a byly určeny jen pro něj. A protože věděl, že jde o sběratelskou atrakci, a že se tedy sirky budou krást, nechal si na rub nálepky vytisknout „ukradeno u prezidenta Roosevelta.“

Dnes to musí být vyhledávaný sběratelský artikl nejen mezi  filumenisty.

Václav Klaus má tedy několik důvodů, proč si pero strčil do kapsy: sběratelské nutkání, profesorská roztržitost anebo skvělý marketinkový tah, jak zviditelnit náš neviditelný malý státeček. Vyberte si sami.